Doznání

Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. (24.10.2007)

"Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil! Lenine, vzbuď se, oni se zbláznili!" - Děkuju pěkně! Lenine, hnij dál. Poslední obraz z Doznání a Costa-Gavrasův neumírající idealismus. Nejrozumnější Costa-Gavrasův politický thriller, který referuje o Slánského procesu dost pravdivě. Já osobně však komunisty "z přesvědčení" nesnáším ještě více než ty svině, které se pouze přizpůsobily dané době, a proto si myslím, že takový proces je jedním z mála způsobů, jak jim vyhnat alespoň tu věrnost straně z hlavy. Formální stránkou dost komorní (oproti předcházejícím Z a État de siege), v hlavní roli "jen a pouze" Yves Montand. Neříkám, že by to bylo málo, ale u Costa-Gavrase jsem si už zvykl na vyšší obrátky. (09.08.2005)

Costa-Gavras mě nudí a celkově velmi vlažný dojem, což je tématu trestuhodné (soudruhy všech zemí pohrdám), nedokáže zachránit ani brilantní výkon Montanda. Nezapomenutelné scény bych spočítal na prstech jedné ruky (výslech vyhladovělého, nevyspalého Montanda prasečím vyšetovatelem, nechutným způsobem požírajím chleba s párkem, chlemtajícím pivo a usínajícím v křesle či scéna vysypávání prachu na cestu s černohumornou poznámkou o počtu pasažérů). Silné téma, výborní herci, místy vydařená atmosféra, ale taky nesnesitelná rozvleklost. A právě ona mi nedovolí jít nad tři. Nudil jsem se a to je chyba a emoční dopad také mohl a měl být silnější. Soudruhy nenávidím rád, ale zde to nešlo. A politické filmy prostě nemám rád. (10.01.2015)

Když jsem Doznání viděl jako kluk v Čs. televizi, snad hned v 90. roce, připadal mi ten film téměř hororově temný a měl pro mne cenu otřesného dokumentu. Loni jsem si přečetl Londonovu knihu a na film se podíval znovu. Dospělému mi už tak dobrý a děsivě působivý nepřipadá. Ale pořád dost dobrý na to, aby stál za vidění a jako solidní dokument pro někoho, kdo nerad čte, ho mohu stále doporučit. (24.10.2020)

První třetina je docela chaotická-divák moc neví jestli jde o paralelní realitu jakési totality zasazené do francie, nebo o pokus o skutečný opis událostí. Zatčení přichází v bodě, kdy ještě divák není absolutně v ničem zorientovaný a netuší kdo, kdy, kde a s kým.. Druhá třetina je vcelku monotónní a dalo by se tady určitě dost přitlačit na pilu.. Teprve až třetí třetina-před, v průběhu a po soudním procesu- se stavá dostatečně přehlednou a záživnou a odtud si divák odnáší nakonec relativně silný dojem. + Herecky je to celé paráda (hlavně Montand to fakt táhne).. Takže? Je to dobrý, ale většinu doby mě to moc nebralo. (17.04.2015)