Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Yves Montand jako Artur London a jeho zážitky z období politických procesů 50. let vrcholící příjezdem okupačních vojsk v roce 1968... Film Doznání vznikl podle slavné stejnojmenné knihy Artura Londona. Zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského v listopadu 1952. Přesvědčený komunista, interbrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu (krycí jméno Gérard) a posléze náměstek ministra zahraničních věcí, v knize popisuje své zážitky a nový náhled na komunistickou stranu. Je ironií osudu, že rukopis knihy přivezl London do Prahy v den, kdy sem vjely sovětské tanky. Kniha nicméně v roce 1969 vyšla, ale film – jehož realizace u nás byla již domluvena – se musel nakonec točit ve Francii. Československou premiéru měl film až 17. ledna 1990 v kině Praha za účasti Jorge Sempruna, Costy-Gavrase, Yvese Montanda a Lise Londonové (Filmový přehled 1990/7) (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (90)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Syrovost zážitku literární předlohy dává na nejrůznější zákruty lidského i mravního vývoje autora-protagonisty s velmi kontroverzní pověstí ne zcela vyváženou odpověď. Londonova výpověď přes svou otřesnost je jednostrannou a nezachycuje vrcholy komunistického nomenklaturního řádění v případě nekomunistických a antikomunistických politických vězňů. Gavrasovo přetlumočení se až příliš často topí v ideologických klišé; úroveň DOZNÁNÍ je tím určitě negativně poznamenána. Film i jeho vyznění zachraňuje mimořádný Montandův výkon. Na Gavrasovu obranu je ovšem nutné poznamenat, že v době natočení byly vědomosti i představy o rozsahu a dosahu komunisticjých justičních i nejustičních zločinů ne zcela známy a domyšleny; Gavras byl s výjimkou několika doplňků beze zbytku odkázán na Londonovo svědectví a Pillerovu zprávu. Na počátku sedmdesátých let bylo už mimořádným pozitivem samo natočení a uvedení díla do distribuce. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

První třetina je docela chaotická-divák moc neví jestli jde o paralelní realitu jakési totality zasazené do francie, nebo o pokus o skutečný opis událostí. Zatčení přichází v bodě, kdy ještě divák není absolutně v ničem zorientovaný a netuší kdo, kdy, kde a s kým.. Druhá třetina je vcelku monotónní a dalo by se tady určitě dost přitlačit na pilu.. Teprve až třetí třetina-před, v průběhu a po soudním procesu- se stavá dostatečně přehlednou a záživnou a odtud si divák odnáší nakonec relativně silný dojem. + Herecky je to celé paráda (hlavně Montand to fakt táhne).. Takže? Je to dobrý, ale většinu doby mě to moc nebralo. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Psovi psí smrt. A podvraťákovi doživotí... Příběh soudruha, kterého požvýkal a vyplivl jeho vlastní Moloch, aby mohl pokračovat v jeho dalším uctívání, tentokrát z bezpečné vzdálenosti, kupodivu neztratil na působivosti ani po půl století od vzniku a třicet let poté, co čas železnou oponou trhnul, stejně jako se náboženství sice vytratilo z komunistické ideologie, ale v její každodenní realitě v podobě kréda, veřejného vyznávání hříchů a flagelanství vystrkovalo hlavu zas a znovu. A inkvizice nelenila. Co udrželo víru Londona a jemu podobných? Upřímnost? Hloupost? Neschopnost uznat chybu? Nevím. Někdo bude přísahat na světlo na konci tunelu, i kdyby na cestě k němu byly vytrhané veškeré pražce... ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Jak pochopit, že strana, která je neomylná, může nutit nevinné k přiznání?" Doznání je zajímavý, drsný a nebylo mi z něj dobře. Nicméně mi na něm něco nesedí. Je jasný to, co se stalo a kdo to udělal. Ti zlí komunisti, kteří nechali mučit a odsoudit jiný komunisty. Tihle odsouzení komunisti byli taky zlí nebo hodní? Asi taky zlí, když Slánský rozjel ty čistky. Pak sklidili, co zaseli a to asi není úplně od věci. Mě však zajímá, proč k těm procesům vlastně došlo. Jediný vysvětlení, který mi zatím dává smysl, mi zatím nabídl Steven Stewart v knize Výbušnina. To je hodně zajímavý čtení. Ono totiž není úplně bez zajímavosti, že nespravedlivě obvinění Artur London nebo Noel Field zůstali komunisty po zbytek svých životů. Ale abych se vrátil k Doznání, tak bylo sice trochu utahaný, ale přesto hodně dobrý a ten 21. srpen 1968 to nakonec rozseknul úplně parádně. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (16)

  • V roce 1981, krátce po nástupu levice k moci, se Yves Montand (Gérard) a spisovatel Artur London sešli v pařížském Maison de la Mutualité, aby si řekli: „Plus jamais l'Aveu.“ („Už nikdy více.“). (classic)
  • V době Pražského jara se počítalo s francouzsko-československou koprodukcí, ale následné události (invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa) to znemožnily. Film se natáčel mj. v Lille: nová burza v Lille představuje pražské ministerstvo. Když Gérard (Yves Montand) opouští budovu, vidíme starý tramvajový vlak Mongy. Jízdy auty (Tatra a Citroën trakce) se odehrávaly v ulicích Roubaix. Setkání Gérarda s jeho bývalým věznitelem Vladimírem Kohoutkem (Gabriele Ferzetti) se odehrává na náměstí Grand-Place v Arrasu. (classic)
  • Costa-Gavras později vyprávěl, že byl vystaven velkému nátlaku a několik techniků a herců mu říkalo, aby film nenatáčel: „Na place se neustále debatovalo o vztazích se SSSR nebo komunistickou stranou. Ve filmových štábech byli komunističtí technici. Byli to velmi dobří lidé, ale jakmile se mezinárodní nebo společenské události vymkly kontrole, stali se z nás nepřátelé proletariátu!“ (classic)

Související novinky

Reklama

Reklama