Klub odložených žen

Mít chlapa, který je podvodník, sobec, pracháč, a který mi utekl za nákou mladší káčou neváhám a cinknu těmto třem dámám. Takhle dát na "prdel" svým manželům to je dost velká ostuda... ale nejkrásnější je poslední scéna, kdy ty tří grácie tančí a zpívají v bílém mundůru... to je prostě nezapomenutelné!!! (04.04.2009)

Typický feministický snímek-nicméně autorka knižní předlohy -Goldsmithová- bude pravděpodobně feministka až na půdu (soudě podle jejich ostatních knižních útvarů, kde zachází s ženami jako s ženskými terminátory s inteligencí Geeni Davisové a rychlopalnou mluvou Denzela Washingtona).Docela (malinko) jsem se bavil. (04.06.2002)

...." Co ty flašky?"......"Já už nepiju, měla jsem tu návštěvu."..... "A koho? Guns and Roses?"...... Všechny tři herečky mám moc ráda a nápad, jak se ženský s přetočeným tachometrem spojí, aby dokázaly, že ještě neřekly poslední slovo, je fajn, ale kdyby se vystřílely ze scénáře momenty, kdy samy sebe ztrapňují a chovají se tak, že se manželům není co divit, a taky zmizela hudebnětaneční scéna v bílém, šla bych s hodnocením i výš. PS: nevím, co sehrálo roli po sedmi letech, ale tumáte, holky, tu uzurpovanou hvězdičku. (06.03.2005)

Jeden z nejstupidnějších filmů ve vysokorozpočtovém ranku. Rádoby-feministická agitka zcela postrádá vtip, lehkost a nadhled, a tak více než hodinu a půl sledujeme trojlístek nesympatických ženských vyžírek-přísavek, které "obětovaly nejkrásnější roky" tím, že se nechaly od manželů vydržovat jako luxusní štětky. Netuším, za co se ty tři morální příšery těm svým chlapům vlastně mstí. Vždycky jsem si myslel, že feminismus bojuje za rovnoprávnost, ale tohle jde teda zatraceně jinam. Těm "medúzám" jde jen o pohodlí a o prachy a vlastně ani nepřemýšlí, čím by to měly těm svým "mašinkám na peníze" splatit. Ani chytré, ani vtipné - film je vlastně dočista stejný jako vztah s některou z těch tří ženštin - trapným a nezábavným utrácením rozpočtu za nic. (01.09.2008)

Tohle je ten typ komedií, který mám rád. Přesný koktejl zábavy, dobrého příběhu a dojímavosti. Takový ryze lidský příběh pozorovaný s určitým nadhledem a humorem, hřejivě a přátelsky a nepříliš dramaticky. Navíc, co se mě týká, je to děsná zábava koukat na ty parchanty, jak jim jejich jimi dávno odepsaný manželky natrhávají prdele a nakopávají koule. Ono sice mužský a ženský styly myšlení jsou daný různýma hormonama, který na nás působí, ale to neznamená, že takový chování nemůže člověk odsuzovat. Herecky je vidět, že se většina zúčastněných (hlavně žen, chlapi moc prostoru nedostali a to ani typem postav) se doslova vyřádila. Dát dohromady takhle rozdílné herečky, které každá vždy zastávala naprosto rozdílný typ postavy, byl geniální nápad. Ani jedna není ústřední postavou, takže se příběh dělí mezi ně a tak je neustále co popisovat. Feministický mi to ani nepřišlo, protože ti chlapi dostali co zasloužili a to, že by byli všichni zmetci tu nebylo (pomáhal jim i jeden chlapík a jeden z manželů se vrátil k ženě). Takže podtrženo sečteno milý Watsone, já vidím velice příjemnou komedii, která zabaví celou rodinu a častokrát i rozesměje, a o to jde především. (23.01.2007)