Režie:
Vlasta JanečkováKamera:
Bohumil TurekHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Eva Hrušková, Jiří Štědroň, Ladislav Pešek, Svatopluk Beneš, Dana Medřická, Růžena Merunková, Ilja Prachař, Jan Tříska, Dana Hlaváčová, Antonín NavrátilVOD (1)
Obsahy(2)
Ve dne má Popelka tváře umouněné od sazí, ale v noci se mění v pohádkově krásnou princeznu v plesových šatech z kouzelných oříšků. Krásný princ se do Popelky zamiluje, ale zbyde mu v rukou jen ztracený střevíček... Jak to ve správné pohádce bývá, všechno dobře dopadne. Poslední Popelčin oříšek totiž skrývá šaty svatební... (Bontonfilm)
(více)Recenze (186)
Docela odlišné zpracování než je u Tří oříšků, kterou zná většina populace. Rozhodně je tahle verze smutnější a vážnější, což se mi velice líbilo. Je také víc muzikálovější i když melodie jsou celkem 4 a opakují se, ale písničky jsou to pěkné. Trochu zamrzí černobílé zpracování, protože tolik nevynikne krása jednotlivých šatů, ale co se dá dělat je to dost stará pohádka. Hodnocení: 85/100. ()
Snad proto, že jde o mé dětství, musím dát plný počet. Písničková forma filmu velmi pomohla, a to i přesto, že Tříska je jako zpěvák naprosto marný. Jeho charisma to vše vyvážilo víc než dost. Trochu toporný princ Jiřího Štědroně kupovivu celkovému vyznění spíš prospěl, než uškodil. Na televizní záležitost za pět peněz to bylo v kontextu doby vzniku fakt výborné. ()
I když Mistr Tříska neumí nijak světoborně zpívat, jako vypravěčský bard působil parádně. Pro mě úplně neznámá verze Popelky ovšem trpí hned několika nešvary - jednak postrádám nějaké odlehčující proložení plesů (3. ples je už vyložená nuda), Štědroň jako princ Mojmír je brutální prkno a vykulená slečna popelavá mi svým teen hláskem způsobovala stavy tlakové beztíže. Ani písničky mě nenadchly (krom Třískovy melodie). Za podívání tahle verze určitě stojí, nicméně klasické verzi nesahá ani po střevíček. ()
Černobílá Popelka nebyla vůbec špatná, ale když já mám raději tu novější s Libuškou Šafránkovou. Nic proti Evě Hruškové – ta se s touto rolí popasovala vcelku obstojně, ale film jako celek byl přece jenom o pověstné „dva chlupy“ horší. Sympatické televizní zpracování Vlasty Janečkové si však i přesto zaslouží pochvalu. Hudební vložka (písničky) byla v naprostém pořádku… ()
Klasická černobílá Popelka, která u mě nemá na Tři oříšky ale i tak dávám 4 puntíky. Popelka Evy Hruškové je roztomilá a sympatická, Jiří Štědroň bohužel není tak charismatický, jak by měl princ být. Ale moc se mi líbil Jan Tříska (proč jeho neudělaly princem?) a macecha Dana Medřická. Písničky byli, až na ty Třískovi, trochu nudné. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (15)
- Autorem textů písní je Ivo Fischer. Zajímavostí je, že ve zpěvnících, případně na stránkách věnovaných hudbě, můžete nalézt více slok, než zazní ve filmu. Na dotaz v archivu ČT, jak k tomu mohlo dojít, sdělili: "Lze předpokládat, že také v případě písně "Popelka" došlo k jevu, se kterým se můžete setkat u mnoha dalších českých děl - filmová skladba se stane oblíbenou a vlivem lidové tvořivosti se k ní přidá ještě několik dalších veršů nebo slov, které se pak šíří dál." (sator)
- V 83. minutě filmu, když princ (Jiří Štědroň) jede v kočáře, je v dáli vidět moderní patrový dům. (M.B)
- V závěru pohádky lze vidět nenápadnou záměnu střevíčku. Sestry Popelky (Eva Hrušková) si zkouší střevíček se světlou podrážkou a malým podpatkem, kdežto když si bere ke zkoušení střevíček Popelka, má vysoký podpatek a černou podrážku. V celém filmu se však objevují tři odlišné střevíčky vydávané za jeden a ten samý. Když princ Mojmír (Jiří Štědroň) odlepuje střevíček ze schodu, zvedá střevíček s brokátovou (třpytivou) podrážkou. (Cucina_Rc)
Reklama