Popelka

Taková trošku >popelka< mezi všemi těmi českými tradičními velkopohádkami, přesto však velmi vydařený a milý - byť jen (přestože!!!) televizně černobílý - komorní muzikálek na klasické pohádkové téma... Z celé téhle inscenace je cítit (v nejlepším smyslu slova) velký vliv ženského elementu na tvůrčí potenciál zúčastněných (mimo režii i námět a scénář, asistentky režie - a tak dále... :-), přičemž dámy dokázaly vytvořit navýsost půvabnou koláž z nezapomenutelných písniček a citlivě vyprávěného - všem známého - starobylého příběhu o tom, že láska a dobré srdce nakonec všechna protivenství porazí... - - - P.S. Velká škoda, že takovouto uměřenou formou vyprávění, kladoucí důraz spíše na symboliku a poselství pohádky (než na hloupé žvanění, pitvoření a nadbytečná velká gesta) již dnešní >pohádkáři< napříč vším tím rádobyuměleckým spektrem příliš nevládnou... (02.07.2006)

Naprosto unikátní černobílá pohádka s písničkami, kde si „smutná, ubohá popelka“ prozpěvuje „proč mě nikdo nemá rád, to je to, co mě trápí“, navíc se pořád „baví s holubem“, k tomu zlá macecha „ nebreč pořád nevděčnice“ a nevlastní sestry, které ji s ničím nepomůžou „No Popelko, ty jsi se zbláznila,vždyť by si zničily ruce“ princ, který se má oženit .„Kdopak mi poradí, jak mezi tolika vybrat tu pravou ?“ A král, který by už Mojmíra rád udal „na co je ti vychování na nic samozřejmě.. Být já dneska jako ty, věděl bych si rady“. Ale i nevlastní sestry je třeba provdat „Odpočívat budete až se vdáte!“. Hejno holubů „jedno zrnko popela, jedno zrnko máčku, abys taky věděla, že máš hejno brášků“ a jejich rada a heslo „mlha přede mnou, mlha za mnou“. A princ, který pocítí „Takovou sladkou tíhu“A pro mě naprosto nezapomenutelný dialog, který jsem (dávno tomu) uměla nazpaměť : „A řekni,máš mě taky aspoň trošinku ráda? –Mám.- A vezmeš si mě, řekni, vezmeš si mě? Oznámím to otci a celému sálu a do celého světa“ Ach ta láska..“Ať jsi kdo jsi, tak jsi krásná ..... ty jsi má láska, já to vím“ . (20.10.2005)

Snad proto, že jde o mé dětství, musím dát plný počet. Písničková forma filmu velmi pomohla, a to i přesto, že Tříska je jako zpěvák naprosto marný. Jeho charisma to vše vyvážilo víc než dost. Trochu toporný princ Jiřího Štědroně kupovivu celkovému vyznění spíš prospěl, než uškodil. Na televizní záležitost za pět peněz to bylo v kontextu doby vzniku fakt výborné. (17.03.2010)

Představa, že by Popelka Šafránková usilovala o tohoto prince, je bizarnější než Zeman na Hradě. No a ten Trávníčkův floutkovský princ by o tuto usmutnělou Popelku taky sotva zakopl. Nicméně její andělské lýtko famózně ozářilo mýtickou scénu nazouvání střevíčku (kdežto Šafránková jako obvykle neukázala nic), navíc je tato Popelka mohem zábavnější, už proto, že jedinými relativně normálními postavami jsou zde macecha a zlé sestry. A Třískův trubadůrský komentář je při vší neumětelnosti nekonečně přijatelnější než Gottova narcistní árie. Kdo tedy dostane oskara? Milující tatík, který si nikdy nevšiml, že jeho milovaná dceruška je v jeho domě šikanována? Popelka, která na svých 17 let vypadá hodně zachovale, celé dny se zasněně melancholicky plouží po dvorku s koštětem, rozmlouvá se solničkou a poté, co se do ní beznadějně zamiluje zřejmě pedofilní princ, stále zpívá to svoje „proč mě nikdo nemá rád“? Mluvící holub, přilepený k parapetu pokaždé na témže místě a ve stejné pozici? Nebo jeho parťáci, kteří místo aby třídili, všechna zrníčka evidentně požírají a už roztříděné přitom míchají? Nebo snad nejdřevěnější princ všech dob a kontinentů, nehrající, zato zpívající a bohužel mluvící Štědroň, který nejdřív toká stejně retardovaně a regresivně (a tak i vypadá) jako nadržený kulturista v Džusovém románu, aby pak zdráhající se Popelce surovým chvatem zabránil v odchodu? Či jeho královský tatík, který po smrti královny zjevně vytvořil queer tandem se svým komorníkem, což ovšem onomu veselému staříkovi nebrání vyhrožovat mu popravou? Trubadůr Tříska, nemluvící, prý zpívající, který sice efektně tříská do nástroje, ale ani se nesnaží ve stále stejných slokách předstírat zhruba podobně hmatané akordy? And the winner is... Jim Čert: „Proč nemáme kořalku, proč nepijem v práci, proč už nejsme vožralí, to je to, co nás trápí... Tak to vidíš vedení, jak jsme to dopadli, plácáme se Transportou a jsme celí zvadlí.“ (25.01.2015)

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá. (08.01.2009)