Popelka

Tato pohádka se asi neubrání srovnání s Třemi oříšky pro Popelku, ale je třeba mít na paměti, že Vorlíčkův opus magnum je takřka velkofilm, zatímco tato Popelka je klasická studiovka made in Vlasta Janečková. Přesto se i ve skromných podmínkách podařilo vytvořit podívanou, která ty studiové kulisy, ze kterých vzešla, dokázala překonat, a to navzdory topornému princovi, jemuž se vlil nějaký život do žil až ve chvíli, kdy začal zpívat. Samotná Popelka v podání Evy Hruškové byla výborná, pochvalu si zaslouží i písně. Když řeknu, že je má na svědomí Angelo Michajlov, stejně jako u Zlatovlásky, tak asi není třeba dalších chvalozpěvů. (23.12.2021)

Existence dvou českých filmových POPELEK si nutně vynucuje, když ne srovnání, pak určitě porovnání. Filmová barevná verze s Libuší Šafránkovou v titulní úloze a Gottovým rozevlátým tenorem je rozvinutější, viditelně ovlivněná vkladem východoněmecké kinematografie a bohatší či štědřejší výpravou, přesto však jasně česky svá. O několik let starší televizní pohádka je o poznání "popelkovější" a popelkově skromnější už svým černobílým zpracováním. Tehdy mladičká Eva Hrušková upoutává právě svým mládím a odlišnou, snad více rodinnější polohou pojetí Popelky. Tulák-trubadúr v Třískově romantickém a současně civilním podání je vedle dalšího zpívajícího herce Jiřího Štědroně dalším hudbotvorným prvkem tohoto neobvyklého pohádkového muzikálu s krásnými melodiemi Angelo Michajkova a něžnými texty Ivo Fischera. Za pozoruhodné považuji i výkony Ladislava Peška v roli krále a Dany Medřické jako Popelčiny macechy. Nezapomenutelná líbeznost této pohádky ji činí nezapomenutelnou i po desetiletích. A tak lze výsledek porovnání, jehož potřebnost jsem prezentoval v úvodu tohoto komentáře, shrnout do věty, že jedna z nejvýraznějších představitelek princezen v našem filmu prezentovala moderní pohádku více blízkou dospělým, zatímco druhá, důvěrnější a jakoby ztišenější a v dobrém slova smyslu tradičnější pohádka televizní, natočená ne náhodou ženským tvůrčím týmem Božena Němcová-Jarmila Turnovská-Vlasta Janečková, je bližší dětem a bukolicky idylické náladě klidu rodinného krbu. (27.01.2008)

Tato pohádka je krásná především svojí jemností a lyričností. Působí na mne křehce, stejně jako její hlavní představitelka. Musíme si uvědomit, že je určena především dětem, a proto lze omluvit naivitu, s kterou se zde často setkáváme. Hudební doprovod je také odpovídající cílové skupině, takže proč né 4. (29.09.2010)

Klasické zpracování příběhu o Popelce, kde je v roli trubadúra komentujícího dění skvělý Jan Tříska. Mladičká, vlastně ještě nezletilá, Popelka se potká s princem, kdo by to neznal a kdo by se netěšil na dobrý konec? I když se tahle pohádka nějakou dobu právě kvůli přítomnosti trubadúra, resp. kvůli jeho představiteli, dlouho vysílat nemohla, písničky z téhle pohádky si žily vlastním životem a zpívaly se. Při prvním povoleném vysílání se pak nově odrostlá generace setkala vlastně se starou známou Popelkou. (25.08.2010)

Nádherná a naivní pohádka s krásnou roztomilou Popelkou, ze které přímo vyzařuje dobrota, romantickým princem a úžasným vypravěčem/ zpěvákem, jehož charisma mě vždycky uchvacovalo a celkově se mi strašně líbil (ach Honzíku)... samozřejmě nechybí brášci holoubci a jejich notoricky známé "jedno zrnko popela"... Podle mě jedna z nejpovedenějších českých pohádek, osobně ji řadím na přední místa svého pohádkového žebříčku... A teď, mlha přede mnou, mlha za mnou... (25.06.2008)