Příběhy obyčejného šílenství

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Velmi povedený film. Přijde mi, že Ivan Trojan má obličej i mimiku na to, aby vždy zazářil jako nějaká podivná, osamocená a ztracená existence. A to je dobře. Protože někdy můžeme mít pocit, že těch "obyčejných" lidí je kolem nás až moc a vždycky potěší takový snímek, ve kterém je ukázáno, že pokud si připadáme "jiní", podivní či osamocení, tak jsou lidé, kteří jsou na tom stejně. A že jich určitě není málo:) (12.04.2008)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

Několik výborných fórků (které jistě zkultovní), několik všeobecně platných životních pravd, vynikající herci a režisér - ale podle mě se film rozpadá na jednotlivé scénky a chybí mu nějaká výraznější věc, která by to celé propojila (tedy kromě vztahu Petra a Jany.) Miroslav Krobot je bezkonkurenční a potěšil mne Karel Heřmánek, který podobnou roli v českém filmu neměl již hooodně dlooouho! 70%. (28.04.2005)

Hned jsem si musel dát čokoládového Mikuláše, abych z jazyka spláchl tu hořkost, kterou mi Petr Zelenka naservíroval. Mně naštěstí ještě není tolik, abych pochopil pocity všech postav, ale díky srozumitelnosti a hereckým výkonům jsem se snad u každé minimálně přiblížil, když nic jiného. Navíc mě film mile pobavil a světe div se - já viděl úsměv na tváři Miroslava Krobota! Sice jen na malý okamžik, ale byl tam! :-) (06.12.2011)