O ztracené lásce

Zpočátku příjemné překvapení, které se však s přibývajícími díly postupně mění v zdegenerovanou noční můru, která už ani neví, zda má, nebo nemá letět k plameni. Malá Honza tu děsnou klaďáckost ještě ustála, starší Honza v podání Danici Jurčové už ne. Ona - pro naše scénáristy pohádek to asi bude novinkou - není sympatická perfekčnost, ale nedokonalost, která se sobě samé dokáže zasmát. Navíc pokud tato postava prochází tolika těžkými ranami a bolestmi, není normální, aby si alespoň občas neulevila nějakými těmi vulgarismy, když už je tak hodná, že na viníky ani neřve. Prostě nemůžu si pomoci, ale tato pohádka je pro mě alarmním příkladem nezpracované touhy po dokonalosti, která se očkuje už i dětem, což je dle mě hnus. (17.08.2012)

Nevím proč, ale tento seriál s Danicou Jurčovou v hlavní roli "hloupé" Honzičky mám hrozně ráda.Líbí se mi staré pohádky a tak to mě samou celkem děsí,protože tahle novodobá pohádka vůbec nemá nic společného s těmi starými.Honza dostala do vínku nejen bystrost ale i pracovitost.Celé dětství vyrůstala (v očích okolí) jako kluk-tudíž je to později žena,která zastane práci i za chlapa.Bohužel tu její moudrost a šikovné ruce trochu vyvažuje neštěstí,které se na ni sype v podobě závistivých a zlých lidí,kteří jsou všude kolem nás a také proto,že aby byla šťastná musí prožít velkou spoustu životních zkoušek.Nejen Danica ale i perfektní Lucie Bílá jako pavoučnice sklepnice nebo Jiřina Bohdalová,Jiří Langmajer apod....Perfektní fantasy seriál,který nikdy nepřepínám,když běží v televizi :-). (24.07.2012)

Deprese, nic moc pro děti. Kromě předposledního dílu bych ji rozhodně nezatracoval. Andersen je taky brutus a přitom nádherný. Jsou tam dost silné momenty jako např. smrt statkářky nebo díl s Floxínou, psycho Janek atp. Navíc je ta série takovou nadčasovou parafrází - pár hodných a chytrých lidí, ale spousta závistivců, lhářů a podvodníků. Hodně prospěchářství, nespravedlnost, "honba za pokladem" nebo taky apatie a lidi, o kterých ani nevíte, co si máte myslet (třeba ženská s bodláky v posledním díle nebo komedianti atd.). Někdy je to takový děs, že člověku nejlíp poradí cigoška zalitá ve skle. :) Atypická je i happy endem možná trochu mimo očekávání. Bez povšimnutí by neměla zůstat také hudba Milana Kymličky. Ale samozřejmě tam byly i slabší momenty (např. Brožová v plátové zbroji, rozumberské muzikantské krysy nebo divně obscénní pasáž se songem na kolotoči v 8. díle). Přes to všechno dávám vysoké hodnocení, protože je to zkrátka originál a mimořádnost. (19.04.2009)

Ojedinělý pohádkový cyklus, jehož přednost tkví především v dobrém hereckém obsazení, velkolepé výpravě a napínavém ději, který je místy krutý jindy zase laskavý. Hudba dobře odděluje tyto dvě odlišné strany. Po herecké stránce to nemá chybu: hamižní rodiče Vladimír Dlouhý a Simona Stašová a jejich Honza v podání Danici Jurčové, tajemná pavoučnice Lucie Bílá, rázná Zlata Adamovská. Ale moment, který mi nejvíc učaroval byl ďábelský taneček Jiřiny Bohdalové a Jiřího Langmajera, to nemělo chybu. Z posledních dvou dílů by šel hravě udělat jen jeden a výsledek by tak byl lepší, ale budiž. Ale jako celek to působí originálně a atraktivně. Myslím, že nic podobného u nás zatím nevzniklo. Když jsem to viděl poprvé tak se mi to rozhodně zamlouvalo a ani podruhé jsem se u toho nenudil. Myslím že Mertaxův komentář není od věci: Tak divný, až je to zajímavý... (05.04.2008)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)