Příliš hlučná samota

Tak nějak jsme si za ta léta zvykli na to, že zfilmované příběhy Bohumila Hrabala jsou absurdně vtipné, ale zároveň melancholicky smutné. No a když jsem zjistil, že se Hrabalův svět a francouzští herci staré školy sešli v jednom filmu, říkal jsem si, že to nemůže být tak strašné, jak se tady tváří. Nicméně je fakt, že dlouho jsem odolával. Když už jsem ale neodolal a film si pustil, tak tu zdejším hodnotitelům musím dát za pravdu. Filmu chybí nadhled a vtip. Čiší z něj jen smutek a deprese. A nejhorší je, že mu chybí i atmosféra, za což asi může i samotný nepovedený dabing francouzských herců a momenty z hospody, které, nevím proč, vůbec nevypadají, jak kdyby byly z páté cenové někde u Hrabala v Libni sedmdesátých let. (21.12.2018)

Není to sice Menzelův Hrabal, ale i tak se mi film velmi líbil. Hanťa byl svérázný človíček, celý život hledající v milovaných knihách jakési znamení, měl vize, v nichž ho navštěvovali spisovatelé a filozofové jako Baudelaire, Kant, Lao c´ a další. Svou práci ve sběrných surovinách miloval, ač měl se šéfem neustálé problémy. Doba, v níž žil, ho však nakonec zdrtila. Co je to za svět, kde knihy "krvácejí" a jsou likvidovány po tisících, co je to za svět, kde se andělům uřezávají křídla, ruce, hlavy ("Křach, křach")? Takový svět už není pro člověka citlivého, jako byl Hanťa, kterého hrál skvěle Philippe Noiret. (23.02.2007)

Bezkonkurenčně nejhorší Hrabalova adaptace. Věra Cais si měla den, kdy se jí v hlavě zrodil nápad obsadit do role Hanti Philippe Noireta poznamenat černým písmem a radši si dát pár facek, protože tím zasadila filmu fatální ránu. Je to skoro totéž jako obsadit do role Švejka Louis de Funèse. V zásadních, ryze českých látkách by nemělo docházet ke kooprodukci, stačí si vzpomenout na V.Vorlíčka a jeho ponuré pohádky s německým kapitálem. Ale tady to není jen špatným Haňťou (moc se mi nelíbí ani Hertzův), ale i režijní nezralostí, špatnou kamerou a chatrným scénářem. Hrabal je pro filmaře tvrdý oříšek a umí ho jen Menzel!! A Bohumil Hrabal byl tvrdý oříšek i u piva, protože nesnášel lidskou hloupost! (31.05.2008)

Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. (07.10.2011)

Jediné zpracování Hrabala bez špetky pábitelství. Chyběla hřejivá atmosféra, absence hudby umocnila příliš tklivou atmosféru. Místo krasosmutnění jenom smutění ... Snažila jsem se poctivě zhodnotit s odstupem času, ale pokažé mi vyšlo to samé - film je pro mě na samé hranici sledovatelnosti. Myslím si, že tímto druhým pokus končím, zatímce se vždy a ráda znovu podívám na Sběrné surovosti, Slavnosti sněženek, Sřivánky na niti nebo na Postřižiny. Sice máme s Francouzi mnoho společného, ale plné pochopení Hrabala jim zřejmě nebylo dáno do vínku. (24.12.2016)