Příliš hlučná samota

Jediné zpracování Hrabala bez špetky pábitelství. Chyběla hřejivá atmosféra, absence hudby umocnila příliš tklivou atmosféru. Místo krasosmutnění jenom smutění ... Snažila jsem se poctivě zhodnotit s odstupem času, ale pokažé mi vyšlo to samé - film je pro mě na samé hranici sledovatelnosti. Myslím si, že tímto druhým pokus končím, zatímce se vždy a ráda znovu podívám na Sběrné surovosti, Slavnosti sněženek, Sřivánky na niti nebo na Postřižiny. Sice máme s Francouzi mnoho společného, ale plné pochopení Hrabala jim zřejmě nebylo dáno do vínku. (24.12.2016)

Nepovedený film, jehož neúspěch pramení podle mě primárně už z toho, že se snaží spojit do jednoho celku povídku Baron Prášil z Hrabalových Pábitelů (kterou zfilmoval Juraj Herz jako Sběrné surovosti) s jeho o dost pozdější novelou Příliš hlučná samota. Hrdinou obou je sice Haňťa, ale kromě jména a zaměstnání je to úplně jiný člověk. Poetika a smysl obou knih je také rozdílný, takže udělat z nich jeden film, mělo v tomto případě za následek, že z obou vyprchalo to krásné. Zbyl jenom nezajímavý a nesourodý film s neživotnými postavami. (23.02.2007)

Není to sice Menzelův Hrabal, ale i tak se mi film velmi líbil. Hanťa byl svérázný človíček, celý život hledající v milovaných knihách jakési znamení, měl vize, v nichž ho navštěvovali spisovatelé a filozofové jako Baudelaire, Kant, Lao c´ a další. Svou práci ve sběrných surovinách miloval, ač měl se šéfem neustálé problémy. Doba, v níž žil, ho však nakonec zdrtila. Co je to za svět, kde knihy "krvácejí" a jsou likvidovány po tisících, co je to za svět, kde se andělům uřezávají křídla, ruce, hlavy ("Křach, křach")? Takový svět už není pro člověka citlivého, jako byl Hanťa, kterého hrál skvěle Philippe Noiret. (23.02.2007)

Mnoho komentujících se tu pokouší dojít k "jádru pudla" vymýšlením, proč tenhle filmový pokus nedopadl (s tím souhlasím). Příliš hlučnou samotu jsem četl a jakkoliv se nechci dotknout velkého spisovatele (existují ovšem i lidé, kteří Hrabala kulantně řečeno moc nemusí), tahle novela je asi opravdu jen těžko zfilmovatelná. Nechápu, proč při zahraničním podílu na výrobě tohoto filmu (tedy kapitál asi byl zajištěn solidně) několik českých herců hrálo jednu postavu a pro českou distribuci zároveň nadabovalo jinou (Knop, Morávková). Zejména u Václava Knopa děsně rušilo, když se obě postavy ve sběrných surovinách takřka střetávaly. (17.04.2010)

Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo... (31.01.2007)