Příliš hlučná samota

Knihu sem četla, těšila se na pasáže s Mančinkou (dočkala se bohužel jen jedné), a nic. Podivný depresivní slepenec s příšerným dabingem a stejně hrozným Francouzem (jinak nic proti Noiretovi) v hlavní roli, který se diametrálně odchýlil od předlohy, ve mně zanechal dojem, že se samotný snímek pořádně nedokáže rozhodnout, chce-li být depresivní francouzskou moralitkou či parodií na český film. (21.02.2007)

Přiznávám se úvodem ke své mylné doměnce, že film podle Hrabala a s Noiretem v hlavní roli, nemůže být - a to i při selhání všeho ostatního - horší než průměrný. Jak jsem již předeslal, mýlil jsem se a to zásadně a hluboce. Krátce poté , co jsem usedl ke sledování tohoto "dílka", jsem pocítil jistou rozladěnost depresivní všudepřítomnou a přitom tak prázdnou tmou (tolik vzdálenou živosti, živočišnosti, různorodosti a barevnosti Hrabalova světa). Později jsem však svůj názor poměrně zásadně přehodnotil. Jak bylo milosrdné vůči divákovi zahalit statickou a nudnou scénu do všeobjímajícího šera! Poezie českého Hrabala zcela zmizela, odváta divokou francouzskou gestikulací Hanťova šéfa. Čekám, že každou chvíli vrazí na scénu Les Charlots. Nevěřícně zírám na nesourodou změť "citátů z Hrabala" beze stopy jakéhokoli hlubšího smyslu a bez nejmenší dějové soudržnosti. Ten film není ve svém ranku průměrný. Ten film je skutečně žalostný. Od filmařského a režijního podprůměru strhávám další hvězdičku i za strašnou adaptaci megalomanky Caisové, která si pro svoji scénaristickou "velkou" prvotinu zvolila velikášsky a bez špetky pokory právě Hrabala. A tu poslední osamocenou hvězdičku strhávám za degradaci francouzské a české herecké školy, která je zde zpochybněna bravurně a bezezbytku. Koprodukce "Příliš hlučná samota" je vzhledem k tomu, co všechno bylo ve výsledku poničeno a promrháno, tak hutným "odpadem", že by si s ním snad ani Hanťův lis neporadil. (22.09.2008)

Není to sice Menzelův Hrabal, ale i tak se mi film velmi líbil. Hanťa byl svérázný človíček, celý život hledající v milovaných knihách jakési znamení, měl vize, v nichž ho navštěvovali spisovatelé a filozofové jako Baudelaire, Kant, Lao c´ a další. Svou práci ve sběrných surovinách miloval, ač měl se šéfem neustálé problémy. Doba, v níž žil, ho však nakonec zdrtila. Co je to za svět, kde knihy "krvácejí" a jsou likvidovány po tisících, co je to za svět, kde se andělům uřezávají křídla, ruce, hlavy ("Křach, křach")? Takový svět už není pro člověka citlivého, jako byl Hanťa, kterého hrál skvěle Philippe Noiret. (23.02.2007)

Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. (07.10.2011)

Knihy Hrabala mě nikdy nebavily, dokonce ani adaptace jeho knih mi nepřišly kdovíjak záživné, ač je většinou točil Menzel (až na světlé výjimky). Tento film navíc ani Menzel netočil, kvalita šla ještě více dolů. Film mě moc nebavil, myslím, že v knize by to vyznělo lépe. A taky si myslím, že francouzská řežisérka prostě nemůže vystihnout atmosféru českého fenoménu. Film mě nebavil a ani to jako film moc nefungovalo. Škoda, potenciál by tu byl. (13.05.2012)