Třináctá komnata

Krásná krajina, maloměšťáctví a složité rodinné vztahy. Celou hodinu a půl koukáte na rodinné drama, které se chvílemi proměňuje v zajímavou kriminálku, aby Vás poslední půlhodina naprosto podrobně rozebrala na jednotlivé součástky. Film vědomě nevypráví vše na rovinu, nechává si momenty na pozdější chvíle a tak jsem měl občas problém s hlavní postavou, která se nevyjadřovala víc, než bylo vysloveně nutné. Na druhou stranu ji ale Matthew MacFadyen zahrál tak, že se mi o jeho zděšení ve tváři bude zdát ještě hodně dlouhou dobu. Musím totiž říct, že během filmu jsem se tvářil hodně obdobně. Zaručeně nejlepší film z Nového Zélandu, který jsem do dnešní doby viděl. (06.04.2016)

Matthew a ten jeho pohlad-jedna z najzasadnejsich ingrediencii atmosfery tohto film. Dalej dovtedy mnou neobjavena Patti Smith, vo skvelej rockerskej polohe, ktorej hlas dal filmu dalsiu intenzivnu farbu. Film je poskladany z mnohych emocii, ktore sa vzajomne miesaju, s prevahou tych negativnych a bolestnych, a prave preto to nie je filmova zalezitost pre kazdeho. Nic povrchne, ale postupne odhalujuce sa sukromne tajomstvo jednej osoby, ktore so sebou prinasa aj svoju ''obet''. (06.05.2014)

Matthew MacFadyen má pohľad akoby prevzal na seba všetok smútok a bolesť tohto sveta! In My Fathers Den prekvapil (hoci očakávania boli nulové) autenticitou, atmosférou, miestami priam "antickou dramatičnosťou", hereckými výkonmi, fungujúcou hudbou (nikdy by ma nenapadlo, že Patti Smith je tak dobrá!). Silný film, silne psychologický a z toho jediného dôvodu mi trochu chýbala trochu hlbšia analýza postavy Celiinej matky, ktorej rola bola v podstate zásadná, aj keď sa často vo filme nevyskytuje. Brad McGann bol citlivý a vnímavý režisér/scenárista, klobúk dole, zážitok. "Je lepšie byť "nikým" niekde, ako niekým nikde"... (14.04.2014)

Vemi působivý film svou ponurostí, skličující osamělostí všech osob, kromě světlého paprsku Celie. Film bych možná zařadila částečně i mezi psychologické. Je to o vzájemných vztazích (tak komplikovaných), důvěře a beznaději. Moc se mně líbily vsunuté úryvky Celiiných básní, to já osobně podtrhávám, např.: "báseň pro osamělého přítele" a nebo "a oceán zmizel beze stopy...." Vyústění filmu bylo překvapivé a konec vyřešil Paul jediným přijatelným a možným způsobem. Mathew MacFadyen se své role zhostil opravdu výborně. A tak se na konci tohoto filmu ptám jako Celia : "Jak se Ti s Tebou žije?" Takových filmů je málo - škoda. Jo a chválím kameru !!! (04.01.2012)

Film mi už na podzim doporučil uživatel Lighter, projekci jsem ale odkládal, až jsem o víkendu narazil na snímek znovu, tentokráte mezi oblíbenými filmy Brinkley s velmi pozitivním hodnocením. Více jsem tedy již neváhal a mohu též jen doporučit. Takhle vytříbený scénář se moc často nevidí. K tomu ještě nutno připočíst úžasnou kameru a na míru padnoucí hudbu. První polovina je taková "seznamovací", jsou představeni všichni aktéři a vytváří se potřebná živná půda pro daleko rychlejší druhou polovinu, kde se teprve vytahují kostlivci ze skříní… Přiznám se bez mučení, že jsem tu režisérovu návnadu sežral i s navijákem. :))) Matthew MacFadyen válí nevídaným způsobem, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval nedávno při sledování Pýchy a předsudku, následně se mihnul v Robinu Hoodovi a vedlejší part si střihnul v Anně Karenině. Po nyní zhlédnutém In My Father's Den bez rozpaků putuje do širší skupiny mých oblíbených herců a jsem hodně zvědav na jeho další hlavní roli, protože do těch vedlejších je ho trochu škoda. (31.12.2012)