Les Enfants invisibles
Neviditeľné deti
All the Invisible Children
Obsahy(2)
300 miliónov detí a mladistvých na svete trpí hladom. Asi 100 miliónov nikdy nezačalo navštevovať školu. Všetkým týmto deťom je venovaný film Neviditeľné deti. Sedem krátkých filmovych príbehov od siedmych uznávaných režisérov, z ktorých každý sa zameral na vážnu situáciu iného detského protagonistu v inej časti sveta. John Woo režíroval čínsku časť, Ridley and Jordan Scott (Veľká Británia), Spike Lee (USA), Stefano Veneruso (Taliansko), Katia Lund (Brazília), Mehdi Charef (Afrika) and Emir Kusturica (Srbsko a Čierna Hora). Táto skupina významných režisérov z rôznych krajín sveta a rozličných náboženstiev natočila v osobnom ponímaní epizódy odrážajúce dramatické ľudské osudy. Príbehy sú odlišné, ale majú jednu spoločnú vec – ich hrdinami sú deti, ktoré nežijú tak, ako by vo svojom veku mali žiť. Ich každodenným údelom sú vojny, hlad, choroby, zanedbávanie, týranie, či život na ulici. Tento projekt má za cieľ, využívajúc komunikatívnu a evokujúcu silu kina, zvýšiť obzor poznania a citlivosti voči dramatickej existencii detí v rôznych častiach sveta. Zobrazuje deti, ktoré sú pričasto nechránené a ignorované, a tiež má zosilniť pocit solidarity vzhľadom na ich ťažké životy. Táto unikátna ambiciózna medzinárodná produkcia, ktorej zisk bude zozbieraný a uložený vo „všetkých neviditeľných deťoch“ pomôže fondu, ktorý bude financovať zdravotnú starostlivosť, stravu a vzdelávacie programy pre deti v Afrike a tiež bude spolupracovať s UNICEF a the United Nations World Food Programme. Film bol nakrútený v spolupráci s Ministerstvom zahraničných vecí Talianskej republiky, Svetovým potravinovým programom Spojených národov (WFP) a fondom UNICEF. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Niektore filmiky boli slabsie, niektore velmi dobre. Ale celkovy dojem je u mna vyborny. Tematika deti, ktore casto nemaju nic (a predsa maju ovela viac ako ti co maju vsetko) by sa mala dotykat kazdeho z nas... Na mna najviac zaposobili filmy Kusturicu a aj Spike Leeho, ktoreho film bol vykresleny drsno, no realisticky a dojimavo. Avsak (pre mna) najlepsie a najkrajsie prislo na koniec. Pribeh o dvoch nadhernych cinskych dievcatkach ma uplne dostal! Na konci som sa nemohla ubranit sklucujucemu pocitu a dojatiu. Umenie Johna Woo na mna zaposobilo neuveritelne... (samozrejme, az na tu skolu). ()
Je fakt, že jsem čekal o trochu víc, ale nejsem zase kdovíjak zklamaný. Většina filmíků je lehký nadprůměr a nedá se říct, že by mě některý z těch sedmi příběhů vyloženě nudil. Za nejlepší minisnímek (který celý film vytáhl hodně vysoko) považuji Leeho HIV drama, za nejslabší pak asi ten Kusturicův (Emir holt není můj šálek kávy). TO SHUSHIKA: Ty jsi jako dítě přemýšlela o tom, jestli je škola komoušská nebo ne? Já si jako dítě chtěl hrát a jestli jsem měl červený šátek přes krk nebo ne, to mi vážně v mých sedmi bylo úplně jedno. ()
7 krásných příběhů, ten poslední se mi líbil nejvíce, tři z nich mě rozbrečely, jeden se mi moc nelíbil, jeden pobavil, to je dobrá bilance na povídkový film. Cílem bylo ukázat nevinné, kteří žijí mezi námi, žijí po celé Zemi a bezpráví, zoufalství a boj o přežití se jim stalo každodenností. Film říká: tohle se děje dnes a denně, tak nezavírejte oči a buďte k sobě upřímní, protože ve všech případech je na vině náš svět, svět dospělých, co zapomínají ... být dětmi, být ohleduplnými, být vidoucími. Povídky ovšem končí krásně ... nadějí, smířením, úsměvem ... a my si uvědomíme, že bídu, zoufalství a nespravedlnost vnímáme především my, protože odmítáme svět vidět dětskýma očima... Neviditelné děti, vizte je, šiřte je a myslete ... na dítě v každém z nás... ()
7 príbehov o neľahkých životných podmienkach detí, o ktorých sa príliš nehovorí. Prehliadka negatív z rôznych častí sveta (detskí vojaci v Afrike, zberači odpadkov do zberných surovín v Južnej Amerike, potomkovia narkomanov so zdedeným AIDS v USA...) optikou rôznych režisérov vytvára spriemerovanú skrumáž, ako to už pri multipoviedkových filmoch so snahou o silnú výpoveď s presahom zvyčajne býva. Nadpriemerný je ako vždy Emir Kusturica a jeho balkánsky príbeh z ústavu pre mladistvých. ()
Povídkový film který má bohužel dost slabých chvil. Nejelepší je rozhodně Scottovic dílo a dílo Spikea Leeho. Ostatní padaly do průměru a jednoho podprůměru. No a co se musí pochválit? To jsou jednoznačně herci, kteří nehrají ale žijí. Dále je jedno velký plus hudba která dokonale sedí do kompozice povídek. ()
Reklama