Neviditelné děti

7 príbehov o neľahkých životných podmienkach detí, o ktorých sa príliš nehovorí. Prehliadka negatív z rôznych častí sveta (detskí vojaci v Afrike, zberači odpadkov do zberných surovín v Južnej Amerike, potomkovia narkomanov so zdedeným AIDS v USA...) optikou rôznych režisérov vytvára spriemerovanú skrumáž, ako to už pri multipoviedkových filmoch so snahou o silnú výpoveď s presahom zvyčajne býva. Nadpriemerný je ako vždy Emir Kusturica a jeho balkánsky príbeh z ústavu pre mladistvých. (19.12.2005)

Je fakt, že jsem čekal o trochu víc, ale nejsem zase kdovíjak zklamaný. Většina filmíků je lehký nadprůměr a nedá se říct, že by mě některý z těch sedmi příběhů vyloženě nudil. Za nejlepší minisnímek (který celý film vytáhl hodně vysoko) považuji Leeho HIV drama, za nejslabší pak asi ten Kusturicův (Emir holt není můj šálek kávy). TO SHUSHIKA: Ty jsi jako dítě přemýšlela o tom, jestli je škola komoušská nebo ne? Já si jako dítě chtěl hrát a jestli jsem měl červený šátek přes krk nebo ne, to mi vážně v mých sedmi bylo úplně jedno. (30.07.2008)

'All the Invisible Children' je ďalší zaujímavý režisérsky projekt (po 'Hire' - series, či 'New York Stories'), v ktorom sú na jednu tému vyzvaní viacerí režiséri, aby spracovali látku po svojom, ukázali ako si s ňou poradia každý z iného uhla pohľadu. Niektoré z minipríbehov sú emocionálne na skutočne trýznivej úrovni a dokážu za dvadsať minút navodiť v človeku toľko pocitov a myšlienok, koľko nie sú schopné filmy s lepšími scenármi. Iné naopak vzali problematiku s nadhľadom a ponúkajú skvelé citlivé a senzitívne príbehy. Určite si každý divák nájde svoj príbeh, na ktorom si bude ulietavať a zamiluje si ho, ostatné však kvality rozhodne tiež nestrácajú. Nejdem rozpitvávať každý príbeh sólo, dokopy na mňa totiž zapôsobili veľmi sugestívnym domom. Avšak neubránim sa a musím vyjadriť sklamanie z premotivovaného prídavku Ridleyho Scotta a jeho dcéry Jordan. 80%. (03.02.2009)

Takovýhle věci mě vždycky chytnou za srdce. Samozřejmě to občas balancuje na hranici sentimentálního vydírání a kýče ( a někdy ji i překročí ), ale to už k námětu "děti" většinou patří. Kvalita nebo dojem jsou proměnlivé - U mě vyhrála brazilská story Bilú a Joao, 2. místo pro Spika Lee a bronz si "krade" klasik cikánského dramatu, mistr Kusturica :-). Poučné, závažné, srdcervoucí i zábavné, zcela jistě potřebné dílo! (01.06.2009)

Nebýt Ridleyho Scotta, Johna Woo a Emira Kusturici o Neviditelných dětech by asi nikdo neviděl a už vůbec se o ně nezajímal. Je však dobře, že velcí režiséři svá jména věnují i do takto výjimečných projektů. Smutný je však výsledek, který z poloviny působí nudně a bez myšlenky, aby druhá půlka příběhů dokázala zaujmout a "něco" říct. Příběh Spikea Leeho byl z prvu obyčejný, ale prohloubení postav díky jedné nemoci otevřelo jiný rozměr a jde pravděpodobně o nejpůsobivější z povídek. Vedle Leeho byla asi druhá nejlepší povídka od Katia Lunda ohledně dvou sourozenců a jejich cestě za odpadky. Mehdi Charef a jeho část mě nebavila. Stejně jako klasický Emir Kusturica a v podstatě vše ostatní. Vše však působí extrémně "narafičeně" a kdyby mi na konci vyskočilo číslo na bankovní konto s otázkou "Pomůžete?" vůbec bych se nedivil... (18.07.2009)