Neviditelný

Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. (22.06.2020)

„Kam jdeš, ty ubožáku? Kam ty můžeš jít...?“ Některé důležité momenty z jiných filmů si nedokážu vybavit už druhý den po projekci. Tady jsem si víc než 4 roky (než jsem teď konečně našel odvahu podívat se na Neviditelného znovu) pamatoval nejen skličující závěrečnou repliku, všechny výrazné postavy příběhu a dějové zvraty, ale snad ještě i půdorys té rodinné vily a jednotlivé pokoje v něm. Tak silný zážitek to byl! Byť pocitově hodně nepříjemný. Jediné, co mi jaksi neutkvělo v paměti a měl jsem pocit, že to vidím zrovna poprvé, byla scéna, kdy se inženýr Švajcar obklopen spoustou těžkých trablů opíjí s kolegou z továrny namol. Každopádně i tato scéna ve mě dýchla závanem geniality, už jen chvilkovým povýšením hořce depresivní atmosféry až na téměř tragikomický rozměr. To, co jinak Bělka dokázal vytvořit s absolutně směšným rozpočtem na půdě jednoho domu rodiny Heinů, by mu mohla závidět řada hororových tvůrců... a to Bělka netočil žádný horor, pouze psychologické drama, podpořované sugestivně tísnivou atmosférou. Je to dost zajímavé, jak s odstupem několika let měním po druhém zhlédnutí hodnocení „oprášených“ filmů jednou nahoru a jindy směrem dolu, ale Neviditelný si tu pátou hvězdičku navíc zaslouží. Výborný scénář dle klasické předlohy, perfektně vycizelovaná psychologie postav, zmiňovaná atmosféra s výborně gradovaným napětím od samého začátku a herecké výkony ho povyšují na dílo vyvolávající mimořádný zážitek. Luděk Munzar v této době přecházel (na jevišti i před kamerou) z rolí zamilovaných mládenců k psychologicky složitým postavám, často rozporuplného charakteru, a tady tento přechod zažívá doslova. V postavě inženýra Švajcara, spočátku zamilovaného do dcera pana továrnika, se až zneklidňujícím způsobem začne mísit jedna velká oběť rodinné tragedie a zároveň jeden hnusně nenasytný chamtivec. 90% (10.12.2020)

„Kam jdeš, ty ubožáku? Kam ty můžeš jít...?“ Ubožáků je v tomto dosti hutném psychodramatu podle románu Jaroslava Havlíčka opravdu hodně. Rodinné prokletí rodiny Hajnů totiž nezná slitování a tak snad každý člen téhle domácnosti (s výjimkou poněkud vypočítavého doktora Švajcara - pěkně zahráno Luďkem Munzarem) musel něco vytrpět. "Ubožákem" je tak trochu i sám divák, kterého sugestivně tísnivá atmosféra umocněná psychedelickou hudbou Luboše Fišera doslova "přiková" k obrazovce. Prostě dokonalá depka... I v tomto případě by ale mělo platit: "Musíte mít k němu ohled. Odhled k člověku." (26.06.2022)

Že byl Rudolf Hrušínský geniální herec netřeba vést dlouhosáhlé disputace. Ale viděli jste ho někdy geniálně zahrát, aniž by promluvil jediné slovo? Poctivě je však nutno říci, že přes titulní roli, je zde jen okrajový a skvělé výkony podali i jiní, kteří se ve filmu objevují po celou dobu. Skvělá adaptace románu Jaroslava Havlíčka. (11.05.2009)

Velmi dobrá partie, která má ovšem velmi tajemné a nepředpovídatelné pozadí. Složení obyvatel domů je výborné, stejně jako narůstající psychóza, ironicky trefné, pichlavé poznámky pratety a samozřejmě němý a duševně neviditelný strůjce celé rodinné zkázy. Možná je chyba ve mně, ale Munzara nějak nevstřebávám i Soniny emocionální projevy byly občas příliš, ovšem výborný děj a skvostná psychedelická hudba, od mistra československé kinematografie Luboše Fišera, mi nedovolí jít pod plný počet. Výborná záležitost se skvostnými monology i dialogy. Tohle je potřeba znát. (07.05.2013)