Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do rodiny podnikatele přichází mladý a ctižádostivý inženýr Švajcar jako snoubenec továrníkovy dcery. Setkává se s bratrem tchána Cyrilem, který předstírá, že je neviditelný. Rodina s ním tuto hru hraje, aby ho nemusela dát do ústavu. Román Jaroslava Havlíčka z období mezi dvěma světovými válkami je sugestivním zobrazením rozpadu měšťácké rodiny.Inscenace z roku 1965 byla prvním zpracováním Havlíčkovy prózy. Jaroslav Havlíček (zemřel 1943) ve své tvorbě navazoval na tradici české realistické literatury a dík svému vynikajícímu talentu se zařadil mezi naše nejlepší moderní romanopisce. Povídky začal publikovat na přelomu dvacátých a třicátých let. Námětům ze života maloměstských rodin zatížených stavovskými šosáckými konvencemi , s ojedinělými, často tragickými vzpourami svých hrdinů zůstal Havlíček věren i v románech "Neviditelný" (1937) a "Ta třetí (1937). V poslední době se jeho romány staly vděčnými předlohami pro filmové a televizní adaptace např. "Helimadoe" a "Ta třetí". (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (60)

blackrain 

všechny recenze uživatele

Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Televizní černobílá adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka s neopakovatelným hereckým výkonem Rudolfa Hrušínského... Je zajímavé, jak nesmírně populární mezi českými režiséry spisovatel Jaroslav Havlíček byl, jen namátkou lze vyjmenovat tyto adaptace: Prokletí domu Hajnů, Petrolejové lampy, Ta třetí, Barbora Hlavsová, Helimadoe... ()

Reklama

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý televizní film natočený podle vynikajícího stejnojmenného psychologického románu J. Havlíčka. Domnívám se, že toto televizní zpracování se ponuré a bezútěšné atmosféře v prokletém domě Hajnů, jež byla tak dokonale nastíněna v románu, dokázalo docela dobře příblížit. Tento snímek kladu o něco výše než pozdější Prokletí domu Hajnů od J. Svobody, natočené podle stejné předlohy. Ač herecké výkony jsou v obou snímkách perfektní, Neviditelný mě dostal svou jednoduchou sirovostí, v níž o to více na sebe poutaly výkony znamenitých herců, přelétavou, místy jakoby rozmazanou kamerou a téměř primitivní hudbou, jež přesto splnila svůj účel. Herecké výkony v Neviditelném byly dle očekávaní skvělé, nepříliš známá J. Tvrzníková ve stěžejní roli Soni Hajnové splnila svou úlohu velmi dobře, L. Munzar roli bezcitného Petra Švajcara zvládl také se ctí. Kromě vždy výborného B. Záhorského jako starého zlomeného Hajna, zaujal i lékař Z. Štěpánek. Postavu staré tety Hajnové v podání L. Dostálové jsem představoval ještě o něco více jedovatější. Snad nemusím dodávat, že ač důležitou, ale herecky nevelkou roli duševně chorého Cyrila zvládl R. Hrušínský s vysokou kvalitou, jeho jménu náležející. Jako velký obdivovatel J. Havlíčka nemohu hodnotit jinak než maximálně, neboť v nesnadném porovnání s literární předlohou uspěl filmový Neviditelný více než důstojně. ()

Estrellita 

všechny recenze uživatele

Tato verze byla v něčem lepší než "Prokletí domu Hajnů" z roku 1988, v něčem ale za touto novou adaptací slavného románu zaostávala. Atmosféra byla slabší i přes snahu hudebníků, která přece jenom nějaké ovoce přinesla, herecký výkon představitelky Soni byl taky slabší... Naopak Munzarovi ta role sedla výborně a Janžurová alias Katy byla o 100% lepší než ta ženská z "Prokletí". 60% ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Je asi trochu nepatřičné, když tě místo hlavních postav herecky, autenticitou, temperovaností a vytříbeností ztvárnění zdaleka nejvíc zaujme postava vedlejší a navíc charakterově nijak zvlášť zajímavá (zde rodinný lékař). Když pak ale v titulkách zjistíš, že ho hrál Zd. Štěpánek, tak je to jasný. Rovněž Hrušínský, který jen mlčí a blbě čumí, je podivuhodně přesvědčivý. Naopak z mluvy Tvrzníkové jsou až komicky jednoznačně znát 60. léta. Na rozdíl od o generaci pozdějšího Svobody, který Cyrila jako postavu velmi exponuje (což sice patří do jeho koncepce, která se ale moc nevyvedla) a ukazuje ho (pěknou kreací Čepkovou) jako vyšnými touhami a nízkými pudy zmítanou psychiku, tvůrci této starší adaptace celkem pochopili, že o osobu vyšinutého Cyrila samotného až tak nejde a náležitě ho koncipují spíš jako (budoucí) přízrak. Jinak z povšechného nicmocu celé tv hry vyniká několik silných momentů, zvláště ve vztahu mezi sábnoucím tchánem a arogantním zetěm, jehož dobový arogantní pokrokářský racionalismus je zřetelně položen jako téma. Racionalismus, jehož prospěchářský, byť nikoli nemravný kalkul je mstěn střetem s "šílenstvím". Ne, vlastním Švajcarovým hříchem skutečně není prospěchářství, nýbrž právě hovadství pokrokářského pragmatického kalkulismu. Ježto ale msta božstev či démonů opačných sil se kauzálně neděje jako reakce na jeho postoje a činy, nýbrž vychází z "prokletí domu Hajnů" (jak svým způsobem příhodně nazve svůj film Svoboda), jehož členové jsou k duševní chorobě predisponováni, je jasné, že se jedná o výsostně metafyzický proces střetu dvou antagonistických potestas. Připadá mi, že každá postava se svou charakteristikou musí mít v tomto dramatu svůj přesný význam (jasný je třeba u staré tety, kdežto výklad tchána bude komplikovanější). Je podivuhodné, že chaos je spojencem nedůtklivého konzervatismu, touhy po "zachování řádu světa": řád (jejž chtěl prolomit i Cyril!) se mstí chaosem, narušitel nemá proti vzpírajícím se silám zásvětí šanci. A Soňa - matka vykazuje nebezpečné podobnosti s Helgou knížete Sternenhocha. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno