Zákony pohybu

Se Zákony pohybu se dramaturgická skupina normalizační ČST trefila opravdu do černého! V tomto "původním díle ze současnosti" je totiž ve zhuštěné podobě nutné minimum, které by lidé měli o vládě KSČ a normalizaci v ČSSR vědět. A TV JOJ za tento vskutku osvětový čin v podobě znovuuvedení na TV obrazovky patří mimořádný dík.___ Je neuvěřitelné, jak si byli normalizační papaláši sebejistí a/nebo (?) jak byli zaslepení svou absolutní mocí, když na obrazovky pustili v jistém ohledu hyperrealistický obrázek svého vládnutí: Nic nefunguje, všude špína, nepořádek, rozkrádání veřejného majetku..., vývoj drhne, veškeré konání je hrozně neefektivní, na všechno se dlouho čeká, nikomu se nechce moc pracovat (o práci se hlavně řeční v hloučcích opodál oprýskaných rezavých soustruhů), většinou se jen schůzuje a bojuje se především o dostavění podnikové rekrační chaty..., v pracovní době se chodí nakupovat (protože pak už by nebylo co), prvotním zájmem jsou prémie..., problémy s dodávkami vyvolávají dominový efekt, zahraniční obchodní partneři se hledí hlavně podrazit... Že seriál zobrazuje tehdejší realitu, potvrzuje dokonce dobový recenzent hlavní stranické tiskoviny: "Vždyť jsme byli svědky obrazu naší přítomnosti." (Josef Holý, Rudé právo, 23.10.1979, s. 5). Z pochopitelných důvodů i zde najdeme klasická propagandistická schémata: Emigranti jsou ti zlí, intelektuálové jsou zde zastoupeni pouze neškodným hudbymilovným staříkem, opozice je vykreslena negativně jen v podobě náměstka Kalaše (L. Munzar), jehož zmíněný recenzent kouzelně popisuje slovy: "...sobeckost, intriky, které nemají s charakterem socialistického člověka nic společného a nemají místo ani ve sféře naší ekonomiky." (ibid.).___ Seriál měl zřejmě za cíl poukázat na zodpovědnost jednoho každého občana za ten všudypřítomný a nepopiratelný bordel a vybídnout k nápravě...: ("Seriál jasně říkal to nejpodstatnější, že totiž všechno záleží na lidech. (...) Ono 'my' je přece podstatou socialismu. (...) Ukazoval úlohu jedince ve společnosti i v pracovním procesu, zdůraznil však také význam a poslání organizce KSČ a význam odborů v životě podinku.", ibid.). Kouzlem nechtěného se však podařilo naopak prokázat, že systém centrálně plánovaného hospodářství je prostě principiálně nefunkční... Všechny ty zobrazované problémy jsou důsledkem systému, ne jednotlivců.___ Seriál je nicméně zábavné sledovat i kvůli jeho "uměleckým" kvalitám! Nechme stranku tupý schematismus a Sokolovského rutinérství. Hlášky typu "Tak aby bylo jasno, já bez radiatorů neodejdu!" nebo "Vy byste chtěl jednat s dělníkama jako za kapitalistů" (z úst nejvetšího lempla a lajdáka, kterého zásahem ROH nelze jednoduše vyhodit) jsou vskutku nezapomenutelné. Seriál přímo přetéká moudrostí ("Otec říkal, že fabrika je nejlepší škola života."), dramatickými situacemi ("Přece za nás smlouvy nemůžou uzavírat dva emigranti! Takže tu litinu jim dodávat musíme."), ale i romantikou ("Ty, Boženo, ty ho máš to...?"). Je zábavné sledovat, jak všichni ti vedoucí pracovníci chodí celé týdny a měsíce ve stejném oblečení (s klaunovsky krátkými širokými kravatami), tváří se u toho děsně vážně a při zmínce o možnosti nesplnění plánu za zvuků hrozivého hudebního předělu odkráčí situaci "řešit"... Ti nejpilnější z celé fabriky (Bidlo s inženýrem Hartmanem) mají po celých třináct dílů (cca rok v jejich fikčním světě) na prkně jeden a tentýž výkres, a přestože se 20-25ti letý Bidlo přihlásí ke studiu na večerní průmyslovce, až od inženýra Hartmana se poprvé dozví o existenci a smyslu Newtonových zákonů pohybu (asi přeskočil 5. třídu ZDŠ...).___ Vlastně bych se přimlouval za častější reprízování tohoto seriálu. Hovoří o husákovské éře lépe, než cokoli jiného. (17.01.2019) (méně) (více)