Nae yeojachingureul sogae habnida

Perfektní zastoupení komedie, drama, romantiky a akce tvoří zajímavý a pestrý film. Ji-hyeon Jeon je neskutečně talentovaná herečka a před kamerou poletuje téměř jako vítr. Může střílet, smát se, plakat..vždycky vypadá působivě. Proto je radost na ni pohledět. Tady se mi líbila snad ještě o trochu více než v My sassy girl. Jako celek téměř dokonalé, proto musím dát 5*. (20.11.2011)

Je to vynikajúca komediálne ladená romantická dráma od majstra žánru Kwak Jae-Younga. Má skvelý príbeh o drsnej policajtke, ktorá sa počas akcie zoznámi so slušným učiteľom a napriek rozdielnosti pováh medzi nimi preskočí iskra a vytvoria pár, ale všetko krásne sa raz skončí a aj ich rozdelí mimoriadne závažná udalosť. Ale láska si vždy nájde cestu. Spracovanie je perfektné, je až neskutočné, čo všetko sa môže nachádzať v romantickom filme a pritom to nepôsobilo výraznejšie samoúčelne, mafie, masový vrah, viacero zabitých ľudí, historická vložka, nejaká tá mystika a pritom to všetko tak krásne funguje. Nadpriemerná dĺžka tu nie je ani najmenší problém, celé je to tak úžasne hravé, milé a nápadité, tu sa nenájde jediná scéna, ktorú by som mohol skritizovať. Film by sa dal rozdeliť na tri tretiny, prvá je vydarená komédia s množstvom príjemných situácií, kde zaujme minimálne už len spôsob zoznámenia hlavných postáv, druhá už kladie väčší dôraz na romantiku, ktorá je zvládnutá dobre, chválim perfektnú historickú vložku a samozrejme aj zásadnú scénu, ktorá výrazne zmení žáner a aj celé pojatie filmu a posledná tretina je pre mňa čistá dokonalosť, patrí medzi to najlepšie, čo som vôbec kedy videl, jedna úžasná nezabudnuteľná scéna strieda druhú, ešte úžasnejšiu a k tomu ten dokonalý záver v podobe odkazu na My sassy girl, ktorý moje nadšenie vyzdvihol až do úplných výšin, nádhera. A pritom tu úplne všetko funguje, páči sa mi humor, romantika, dokonca aj mierne depresívny pocit v polovici filmu. Herecké obsadenie je skvelé, Jeon Ji-Hyeon vo svojej klasickej a tým aj najlepšej úlohe, veľmi ma bavil aj jej priateľ Jang Hyuk a plno skvelých vedľajších postáv, obzvlášť postavy policajtov si ma získali. Réžia a technická stránka sú dokonalé, toto je jednoznačne absolútny vrchol žánru, skvelý vizuál, množstvo kamerových nápadov, zaujímavé efekty, tu nemám čo vytknúť. A k tomu tá krásna hudba, ktorá vylepší množstvo už tak výborných scén. Tu ani nemám čo vytknúť, jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl, pričom záverečná tretina je už úplná dokonalosť a v rámci žánru absolútna špička. 90% (21.11.2009)

Windstruck by se klidně mohl jmenovat My Sassy Girl 2, už od prvních minut je Kwakův rukopis jasně zřetelný. První polovina se svému předchůdci zcela vyrovná, je veselá, hravá a hlavní hrdinka je snad ještě více "sassy". Bohužel ale z druhé půlky jsem trochu rozpačitý, především nepovažuji za dobrý nápad montovat do příběhu nadpřirozené prvky. (11.04.2005)

Ona je nevyspytateľná. On fascinovaný jej drzosťou. Ona v sebe nesie traumu minulosti. On jej pomáha ako vie. Zaľúbia sa. Radosť trvá len okamih. Vždy to tak je. A preto je lúčenie veľmi bolestivé. Oči divákov sa utopia v slzách. Lebo sa mali tak radi. Ich láska nestihla rozkvitnúť. Len závanom vetra pohladila tváre. V pár vetách recept na kórejský slzopudný romanticko-komediálno-tragicko-dramatický komerčniak. Keď už vidím štvrtý po sebe, počiatočná fascinácia ustupuje opakovaniu (repetitívnosti). Všímam si skôr spoločné znaky a štruktúru rozprávania príbehu (navnadenia diváka). Musí ísť o mladé, začínajúce páriky. Ona je vždy sociopatka - buď nezvláda emócie, minulosť alebo jej vadí spoločnosť ako taká (nečudujem sa - príznačná bola napr. úvodná kamerová jazda, zachytávajúca kórejský megapolis, kde sa len veľmi ťažko hľadala známka prírody). On zvyčajne vzorný zamestnanec (študent). Ona má odžité niečo nepríjemné (kto z divákov nemá, že?; ináč na tom stavajú aj cigánske veštice: začnú, že určite Vás v minulosti stretlo silné sklamanie - pomaly sa z neho dostávate a pri udržaní optimizmu sa dožijete najmenej 99 rokov). (24.10.2013)

První půlka filmu je jakousi sérií romantických a komických scének, které však naštěstí drží pohromadě a netříští se. Jsou pevně spoutány a drží u sebe i přesto, že by bylo tak jednoduché z pout vyklouznout (viz. seznamování). Druhá půlka balancuje na hranici lidské tragédie, černého humoru a zasněné romatiky. Obě polohy filmu sedí a jsou podány bezchybně. Jako celek však přesto působí film roztržitě. Je to neduh, který je nutné vytknout, ale zároveň je i pochvalou. Celý příběh má totiž nějakých pět šest emotivních vrcholů, z nichž každý (do jednoho) by stačil na samotný film a dostatečně naplňující závěr. Windstruck je jako diamant, který čeká na obroušení. Po celou dobu víte, že jste nalezly nádherný a jedinečný kousek, ale zároveň je také zřejmé, že po pečlivém "obroušení", může být vše ještě o krapet lepší. Sice ne již tak monumentální, ale přece jen o kousíček dokonalejší. PS: Orchestrální improvizace na základních melodiích amerických popkulturních hitů jsou naprosto odzbrojující. Před člověkem, který dělal hudbu, uctyhodně smekám. [srpen 2006] (31.08.2006)