Z

Tak aby bylo jasno - tohle je jednostranný, silně angažovaný, levičácký snímek, s kterým nesouhlasím takřka v ničem - protentokrát na to ale kašlu také proto, že se u nás jedná o dost opomíjenou záležitost. Je to úvodní film ke slavné Costa-Gavrasově politické trilogii a jde v něm o vraždu řeckého opozičního politika Gregoriose Lambrakise, která v létě roku 1963 zahýbala nejen řeckou politickou scénou. Popisuje, jak se policie a armáda snažila zmařit vyšetřování, a poodhaluje vojenské zákulisí vraždy. Fakticky je dost přesný (podle románu Vassilise Vassilikose) - problém tkví ale v tom, že vykresluje levičáky jako skupinu intelektuálních snílků brojících proti atomovým zbraním, zatímco téměř každý druhý spořádaný občan je tu zakukleným extrémně pravicovým spiklencem. No nic. Natáčení filmu se setkalo se zděšenými reakcemi, nikdo ho nechtěl podpořit, Jacques Perrin nakonec musel založit vlastní produkční skupinu. Costa-Gavras se dočkal podpory i od hereckých hvězd Yvese Montanda, Jean-Louise Trintignanta či Irène Papas, které se vzdaly většiny ze svých honorářů. No, politiku už nechám být a napíšu, že lepší politický thriller jsem ještě neviděl a sleduje současnou americkou tvorbu - asi pěkně dlouho neuvidím. Film fascinuje svým tempem, strhujícími akčními scénami (potyčky, samotná vražda, rvačka na korbě dodávky, scéna najíždění auta), které jsou výborně hudebně podbarveny s působností rovnající se takřka Morriconeho dílům. Naprosto dokonalý je střih, který film ještě zrychluje. Postavy vůbec nevyčnívají a pozornost je správně rozčleněna - vítězí asi zpočátku nedůvěřivý, ke konci odhodlaný vyšetřující soudce v podání bezchybného Jean-Louise Trintignanta, kterému se jednoduše nedá nefandit. Poslanec Yvese Montanda je dostatečně tragický, jeho žena Irene Papas jakbysmet. O něco méně jednoznačně kladný, o to více sympatický novinář Jacquese Perrina. Ale i záporné postavy mají svoji dramatickou sílu - především Yago Renata Salvatoriho. Brilantní film o boji proti prohnilé moci s happyendem (neodolatelné výslechy a odchody generálů) a vlastně i bez něj. ("historicko" -shrnující epilog). I s "nadějí" do budoucna ("seznam četby".) Zatím jasných pět - až to uvidí tak 100 lidí, kvůli ideologii uberu. (02.08.2005)

Politické krimi-drama jak žiletka, jedné je z toho smutno a ouzko, jak málo se toho změnilo.. Každopádně z mé strany veliká poklona tvůrcům, že do takového projektu vstoupili v roce 1969, to chce/chtělo kus pořádné odvahy.. Yves Montand je obdivuhodný herecký chameleon, včera mě překvapil, dnes mne uzemnil.. Ten jeho politik mi vůbec nepřipadal jako komunista či levičák, působil na mě jako slušný člověk se sociálním cítěním.. Pozoruhodný byl Jean-Louis Trintignant v roli vyšetřujícího soudce, vnitřní pnutí přijít tomu na kloub ho hnalo dál a dál.. No a Charles Denner, už jen slyšet jeho hlas stojí za to, natožpak sledovat boj o život, úžasný.. Nemám připomínek, nadčasová záležitost, neb tady vůbec nejde o politický směr, nýbrž o podstatu věci, plný počet hvězdiček bez mrknutí oka.. (11.11.2020)

Viete, čo ma na tomto pozoruhodnom, politickom, znepokojivom snímku najviac zaujalo ? Skúste si zatipovať. Stále nič ? Chvíľka napätia... A je to tu ! Vážené dámy a vážení páni, v snímku „gréckeho Olivera Stonea” , ma 100 % INTERESOVAL špičkovo - špičkový STRIH, francúzskej strihačky Françoise Bonnot, ktorý je naprosto strhujúci, a vôbec vďaka tomu som sa nadmieru stotožnil so strhujúcim dianím. Už si ani nepamätám, ako dlho som očakával z mojej pozície, kedy konečne UZRIE SVETLO SVETA = Z. Nie som typ človeka, ktorý sleduje politiku, ale sledovať UDALOSTI okolo demonštrácii, kde sa schyľuje k likvidácii istého poslanca, pritom prsty v tom majú všetci vysoko postavení, a „proti múru” stojí húževnatý SUDCA, o nadčasové filmové prebiehanie, je naprosto postarané, až neveriacky krútim očami, aká extáza sa mi dostáva. Určite by som pochválil režiséra, scenáristov, kameru, či aj hudbu, alebo herecké obsadenie, v ktorom sa „predvádza” povolaný Jean - Louis Trintignant, ale i Yves Montand, ako Z, zo ženských hereckých predstaviteliek, mi jednoznačne inklinovala Grékyňa Irene Papas, v úlohe zdrvenej manželky „obetného baránka” , to by bol klasický nadštandardný pozitívny PLUS, áno, to je bezpochyby pravda, vylepšuje to celkové nálady, pocity a myšlienky, no, už v samotnom úvode spomínam, čo ma to vlastne tzv. poznačilo. Takýto film ešte len čaká na ďalších múdrych divákov, ktorí zatiaľ odolávajú, ale mali by sa nad tým zamyslieť, čo im to uniká... Ja som tento REST našťastie dobehol. (16.05.2017)

"Proč myšlenky, které zastáváme, podněcují tolik násilí? Proč je pro ně mír tak nesnesitelný?" Protože zbrojařský firmy chtějí války a 2% DPH výpalnýho od každýho státu, takže korumpujou vlády všude tam, kam NATO dosáhne? Nebo jde o útok státních sil na osobní svobody člověka? Tak by to určitě napsal levičák a komunista, protože nálepky jsou teď v módě. Nejsem ani jedno, protože nevěřím žádnýmu politikovi, že by pohnul malíčkem pro moje dobro. Já jsem jenom znepokojenej z toho, co se děje kolem mě a vážím si každýho, kdo se na to nebojí upozornit. A tohle je hodně dobrý. Taky drsný, hnusný a hlavně důležitý. Asi proto to u nás vidělo tak málo lidí. (17.02.2022)

Myslím, že paralely s dnešným vývojom sveta, sú jasné. Každý režim zakazoval, zakazuje a zakazovať bude. A to to, čo hodnostárom nevyhovuje a pripomína ich skazenosť ľudom. Je už len na tej ktorej ovci, ako zabeká. Nečakal som nič výnimočné, čo sa týka filmu, aj napriek oscarovým oceneniam a nomináciám. Akosi som tušil, že aj napriek kritickej sláve, to nebude topka ( narozdiel od podobne strihnutej BITKE O ALŽÍR ). Snímok dravý a hutný, ale stále len niekde na pol ceste. (07.05.2019)