Xiang zuo zou xiang you zou

Pokaždé, když tandem Johnnie To+ Wai Ka-Fai zavadí o žánr romantické komedie, jde z pohledu evropského diváka o těžkotonážní úlet. Ale podobně jako v "Goo laam gwa lui" nebo " Ngo joh aan gin diy gwai" je příběh místy skutečně dojemný v romantické lince a vtipný v té komediální. Takže jsem schopná přehlédnout ten za vlasy přitažený děj i závěr. (23.08.2010)

„Oba jsou přesvědčeni, že je prudká vlna pocitů svázala dohromady. Jistota je tak krásná, ale nejistota je ještě krásnější ... Náhoda si s nimi hrála. Nechtěla se ještě změnit v jejich osud. Přiblížila je, oddálila je, stoupla si jim do cesty a s tichým smíchem uskočila na stranu.“ Prostě krása, která mi vyrazila dech... (23.12.2009)

Po docela hektické sobotě ideální film na zklidnění a krásné usínání (po něm, ne při něm ;^) ). Na rozdíl od jiných jsem neměla pocit protahování scén. Možná, kdyby šlo o dvouhodinové dílo, tak by mi to také začalo vadit. Ale při téhle stopáži to byl přesně tak pomalý a poetický film s krásným zakončením, jak to mám ráda. Prostě a jednoduše: Pohlazení na dobrou noc. (22.10.2016)

Johnnie To umí zabodovat i na romantickém poli a zinscenovat okamžiky, kdy se citlivý člověk prostě neudrží a začne bulet jako želva. Dojemný příběh o tom, že osudová láska může být mrcha a dva mladí lidé, co se mají strašně rádi a touží po sobě, se neustále míjejí, ačkoliv jsou si ve skutečnosti pořád nablízku. Finále bylo drtivé, moje slzné kanálky dostaly zabrat a málem jsem zapomněl na to, že jsem se předtím rozčiloval nad typicky hongkongským excentrickým projevem nucených partnerů našich hrdinů, které se hodí především do taškařic se Stephenem Chowem, a ne do pěkné romantiky. Ale následnými minutami sis to u mě, Johnny, bez problémů vyžehlil. (08.01.2008)

Vtipný, svieži film, ktorý slovo osud, osudovosť, náhoda a láska posúva až k samej hranici pozerateľnosti. Myslím to v tom zmysle, že sa na film pozeráte a nechty sú neustále obhrýzované, pretože to hlavným hrdinom prajete a ono sa im to stále nedarí. Film ale nemá sklon zostupovať do klišé a aj napriek určitej bláznivosti, ktorú majú na svedomí hlavne vedľajšie postavy doktora a rozvážačky jedál, dokáže film na konci krásne dojať. Najkrajšie scény sú bez pochyby tie, kedy sa hlavný hrdinovia vidia na fotkách a retrospektíva z pred 13 rokov, keď boli obidvaja mladý. Krása a čistota čo sa týka emotívneho rastu a stupňovania je bezchybná a o to predovšetkým išlo. Skoro dokonalé a neskutočne príjemné. (10.07.2010)