Xiang zuo zou xiang you zou

Náhoda a osud je častým a veľmi doležitým prvkom vo filmoch, za ktorými stojí Johnie To. Doteraz som mal možnosť vidieť tento štýl rozprávnia len v kriminálkach, no tu je využitý v romantickom filme. A aká romanca to je. O čo neuveritelnejší tento príbeh je, o to je sladší a lepšie funguje. Zajedno skutočne dojíma, no skvelo funguje aj ako komédia. Sám by som nechcel vidieť vlastný xicht, ktorý bol počas celého filmu skrivený nadšenou grimasou. Pokiaľ sa nebudete usmievať, alebo zadržiavať na krajíčku slzy, budete s úžasom sledovať Kaneshira, ktorý v noci na streche recituje verše poľskej poézie. A záver ? Ten bol naozaj geniálny. (9/10) (07.06.2010)

Jeden z nejsilnějších romantických zážitků, které jsem v čínské tvorbě zaznamenal; a aby ne, když snímek režíroval Johnny. Jde o zpracování populárního manga příběhu o dvou lidech, kteří si jsou sice předurčeni, ale díky čemusi - snad osudu - je jim souzeno se neustále míjet. Samozřejmě, tento základ již sám o sobě předpokládá, že divák musí umět trochu slevit ze svého pohledu na realitu, že jde v podstatě o pohádkový příběh. O nádherně natočený, geniální, pohádkový příběh. Doporučuji všem, kteří se rádi nechají strhnout nepravděpodobnou a krutě nádhernou fantazií. (16.03.2007)

Vtipný, svieži film, ktorý slovo osud, osudovosť, náhoda a láska posúva až k samej hranici pozerateľnosti. Myslím to v tom zmysle, že sa na film pozeráte a nechty sú neustále obhrýzované, pretože to hlavným hrdinom prajete a ono sa im to stále nedarí. Film ale nemá sklon zostupovať do klišé a aj napriek určitej bláznivosti, ktorú majú na svedomí hlavne vedľajšie postavy doktora a rozvážačky jedál, dokáže film na konci krásne dojať. Najkrajšie scény sú bez pochyby tie, kedy sa hlavný hrdinovia vidia na fotkách a retrospektíva z pred 13 rokov, keď boli obidvaja mladý. Krása a čistota čo sa týka emotívneho rastu a stupňovania je bezchybná a o to predovšetkým išlo. Skoro dokonalé a neskutočne príjemné. (10.07.2010)

Johnnie To umí zabodovat i na romantickém poli a zinscenovat okamžiky, kdy se citlivý člověk prostě neudrží a začne bulet jako želva. Dojemný příběh o tom, že osudová láska může být mrcha a dva mladí lidé, co se mají strašně rádi a touží po sobě, se neustále míjejí, ačkoliv jsou si ve skutečnosti pořád nablízku. Finále bylo drtivé, moje slzné kanálky dostaly zabrat a málem jsem zapomněl na to, že jsem se předtím rozčiloval nad typicky hongkongským excentrickým projevem nucených partnerů našich hrdinů, které se hodí především do taškařic se Stephenem Chowem, a ne do pěkné romantiky. Ale následnými minutami sis to u mě, Johnny, bez problémů vyžehlil. (08.01.2008)

„Oba jsou přesvědčeni, že je prudká vlna pocitů svázala dohromady. Jistota je tak krásná, ale nejistota je ještě krásnější ... Náhoda si s nimi hrála. Nechtěla se ještě změnit v jejich osud. Přiblížila je, oddálila je, stoupla si jim do cesty a s tichým smíchem uskočila na stranu.“ Prostě krása, která mi vyrazila dech... (23.12.2009)