Poslední dům nalevo

And the father tells the mother wait for the rain, wait for the rain. And the road leads to nowhere... Brilantní! (Ne)stárnoucí debut (ne)stárnoucího řezníka Wese Cravena, který dokáže šokovat i po třiceti letech a jehož vliv a definice můžeme vidět dodnes - The Devil´s Rejects apod. A bohužel ani Cravenova klasika se nevyhne znásilnění a brutálnímu mučení ze strany moderní vlny remakeů. Dovedete si představit Last House on the Left bez skvělého Davida Hesse, coby Kruga a jeho charakterního soundtracku, lacinosti a minimalismu a obsese sedmdesátých let? Už teď je mi do breku a bolí to o to víc, že o produkci se stará sám Craven s Cunninghamem. (15.12.2008)

Cravenovi se povedl málo vídaný kousek - proměnil čirou tůňku v krvavou lázeň. A když její první kapka dopadá, zjistíte, že lidská mysl se nezdráhá ani těch největších zvěrstev. The Last House on the Left vzbuzuje pocit panické snahy přežít dokonale. Ten je totiž cítit stejně hluboko, jako zabodnutý nůž v dívčině těle. V naturalistickém podání se schází ponížení, znásilnění, smrt, pomsta a rodičovská láska. Banda kriminálníků si chce zpestřit den a když shodou okolností narazí na dvě dívky, náležitě této možnosti využijí. Jejich sexuální chtíč nemá hranic a jen co dostanou co chtějí, obě dívky usmrtí jako kus dobytka. Avšak náhoda tomu chtěla, že posléze navštíví dům jedné ze zavražděných. Její rodiče se nechtěným návštěvníkům náležitě "odmění". Ve své době kontroverzní snímek, který i dnes budí respekt a byl vzorem pro mnoho napodobitelů. (20.11.2009)

Dementní hudba, dementní herci, dementní všechno. Ne, tohle Craven nemohl myslet vážně a divil bych se, byť to tehdy byly jiný časy, kdyby to někoho nadzdvihlo, nebo nedej bože pohoršilo už tenkját... Prostě bejkárna, s muzikou jak od Ivana Mládka, zkrátka se zase jednou stal zázrak, kdy remake předčil originál. Kdyby to mělo aspoň jakous takous atmosféru, ale kde nic není, ani Satan nebere... Ta jedna hvězda za tu trošku krvičky a za starou dobrou motorovku. (20.07.2015)

Film, ktorého pôvodná verzia sa nezachovala (resp. si ju Craven doma suší na horšie časy). Drsný, krutý a groteskný zároveň. Práve pre tento mix žánrov ho neodsudzujem, no vystríham útlocitnejších jedincov pred jeho zhliadnutím (aj keď si myslím, že dnešná mládež by toto dielko najskôr vysmiala). Tí ostatní pravdepodobne dostanú chuť realizovať menšie lokálne DEATH WISH. No a isté percento úchylákov bude pri zhliadnutí nostalgicky relaxovať. Apropo POMO: Každý rodič má na to sväté právo. V skutočnosti je bohužiaľ nerealizovateľné. (13.2.2006) (13.02.2006)

Cravenův debut a zároveň asi i to nejbrutálnější dílo, jaké kdy mistr žánru natočil. Amatérské podmínky nebyly na škodu, právě naopak, jelikož i dneska působí tenhle film špinavým a neuvěřitelně syrovým dojmem. Celou tu zvrhlou zábavu umocňuje polodokumentární kamera, ta totiž slouží jakoby další osoba, díky níž je nám dovoleno sledovat zblízka všechny ty hrůzy. Hudba často a vtipně kontrastuje s děním na obrazovce, což atmosféru trochu narušuje, ale náplastí je závěrečná vybíjená, kdy se ke slovu přihlásí ostré zuby a motorová pila. Ale pozor, cenzurovaná verze se od té nesestříhané liší jako kuře od krocana. Důkazem budiž dvouminutový a detailní záběr na zkrvavené ruce, jak se téměř s láskou probírají v dívčiných vnitřností. Prostě síla, co si budeme povídat... (25.05.2011)