Čtyři svatby a jeden pohřeb

Velmi silný 4*. Mám slabost pro anglické komedie, protože nejsou tak prvoplánově vtipné jako jejich americké protějšky. Hugh Grant opět potvrdil své kvality. Velmi se mi také líbila K.S. Thomas a Simon Callow. Jediný co mě trochu vadilo byla přítomnost Andie MacDowell v roli Carrie, které mně tam prostě neseděla. (21.09.2008)

Pohřební blues – W. H. Auden: Zastavte hodiny, odpojte telefon, psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost. Utište piána a zahalte bubny, přineste rakev a přistupte. Ať letadla smutně krouží nad hlavami a čmárají na nebe vzkaz: On je mrtvý. Uvažte krepové mašle okolo hrdel bílých holubic, ať si dopravní strážníci natáhnou černé rukavice. On byl můj sever, můj jih, můj východ i západ, mé všední dny a moje neděle, mé poledne a má půlnoc, moje řeč, moje píseň. Myslel jsem, že je to navěky. Můj omyl. O hvězdy teď nikdo nestojí, zhasněte je. Vypněte měsíc a zahalte slunce, vylejte oceány a zničte lesy. Protože tohle už nikdo nezmění. (27.09.2008)

Ať se romance zaplétá jak chce, vždycky musí skončit stejně. Člověk se u této komedie asi neubrání srovnání s Notting Hill. V tomto je více outsiderů a dobrých hlášek. Rubem takové přednosti je fakt, že vedlejších postav je trošku přespočet, takže se s jejich charaktery tolik nesblížíme, je to trošku povrchní. Z toho důvodu dávám Notting Hill přednost. (30.01.2011)

Richard Curtis mi opravdu jen potvrdil, že je jedním z nejlepších scénáristů pro konverzační romance. Dovede napsat skvělé vtipy, ale především dovede napsat příběh, který není až tak předvídatelný, je zábavný a vyniká skvělými hereckými výkony. Režie Mike Newella tomuto snímku krásně sedla, je decentní a přesná. (09.03.2016)

Tak jsem zase jednou viděl romantickou komedii, kterých se bojím jak čert kříže. A proč k tomu došlo? Slýchával jsem totiž, že se jedná zejména o komedii černou (pohřeb v názvu tomu i napovídal), ale po zkouknutí tak nějak nevím, co na tom bylo černého, možná chvilkami cynické pohled na manželství. Přestože se tedy jedná zejména o komedii romantickou, dost zachraňuje její vkusné provedení v anglickém stylu. Párkrát jsem si i vzpomněl na Lásku nebeskou, kterou jako jednu z mála v žánru můžu. Velmi často jsem se i tady příjemně pousmíval, což považuji v žánru za důležité a vždy když se na scéně objevil Rowan Atkinson (škoda že to nebylo víckrát), pousmání se proměnilo v plně otevřenou pusu. Milými scénkami je protkán celý film, jen škoda, že na konci už to trochu slábne a ústí v plně očekávaný závěr plný klišé. Rozhodně však nemohu říct, že bych se tento sobotní večer nudil. Plus určitě také patří půvabné Andie MacDowell. (15.08.2009)