Paříži, miluji Tě

Pariz - to je zena v muzovom objati, matka s pohladom nehy k svojim detom, samota iduca ruka v ruke s laskou, smutok hrajuci vecnu sachovu partiu so stastim, radost v okamihoch i dovera vo vecnost mesta milencov, ludia minajuci sa i k sebe velmi blizki, ... . Pariz ocami reziserov, Pariz vnimany skrz emocie divakov. Z ponukanej ovocnej misky nie je ani jeden plod zly, viacere su velmi dobre, zopar ich je vybornych a dva su pre mna nesmrtelne. Konkretne - Tykwerov pribeh prichadzajuci sta z ineho casopriestoru, na druhej strane Payneov "14th arrondissement" - pre mna az prilis osobity a doverne znamy. A vsetko okolo vzbudzujuce pocit z radostneho prezivania "otvor oci a skus pochopit, ake je stastie na Zemi zit". Transgresia od konkretneho miesta na celok, poznanie ze kazdy mame svoj/nas "Pariz" v sebe - kedykolvek a kdekolvek. (11.03.2008)

Osmnáct pařížských distriktů plus dvaadvacet režisérů se rovná osmnácti "pařížským" pohledům na lásku v rozpuku, v úpadku, za zenitem, neexistující, chtěnou, k rodině a v mnoha dalších jejích tvářích. Nesporně zajímavý projekt, ale při množství povídek je jasné, že kvalita nemůže být konstantní. Mile tedy potěší, že žádný z příběhů není vyloženě špatný. Na druhou stranu nepříjemně překvapí, že při takové kadenci zvučných jmen je jen několik málo příběhů něčím výjimečných, obvzláště v první polovině. Většina má sice něco do sebe, ale minimum z nich vás donutí přemýšlet i za rámec stopáže. Tedy o tom jak daná situace začala či naopak pokračovala. Vypíchl bych Sylvaina Chometa, jehož příspěvek rozhodně patří k tomu nejlepšímu, ale i tak ho neanimovaná podoba zbytečně brzdí v rozletu a poté vrchol celého filmu v podobě povídky Toma Tykwera. Již kvůli ní to stojí za vidění. Paris, je t'aime měl být ve výsledku emocionálně silný zážitek. Což sice krom dvou či tří momentů není, ale nutně to neznamená, že by šlo o špatný nebo průměrný snímek. Třeba proto, že každý si tu ten svůj segment, který ho osloví, zajisté najde. (13.12.2007)

Přistupte blíže! Uvídíte nevídané a ucítíte, co jste ještě nepocítili. Zažijete například pětiminutovou lahůdku bez jednoho střihu, hravou Paříž z pohledu dvou mimů, srdceryvný příběh jednoho vztahu, vínem vonící americkou turistku, šílenou kadeřnickou jízdu, naprosto bezmyšlenkovitý příběh o náboženské toleranci, triviální pětiminutovku či naprosto minimalistický příběh plný citu a vášně Guse Van Santa, to vše a ještě více zhlédnete v Paris, je t´aime. Jistě, má to mnoho špatných dílů a jiných vad, ale můžu jí to mít za zlé, když jsem se zamiloval? Ne, neberte mě vážně, zamilovaní se nemají nikdy brát vážne. Paris, je t´aime. PS: Pozor! Návyková cestovatelská horečka přichází hned po zhlédnutí! Dodatek k 13. 10. 07 - Ano, nakonec jsem to dokázal a zažil fantastické čtyři dny v Paříži. Nejsilnější filmové deja vu mého života. (14.07.2007)

no, jen čekám, kdy tenhle film začnou dávat jako propagační promítání imigrační vlně. ne vážně v jinou dobu by si to možná vysloužilo dvě hvězdy. te se rozhoduju mezi jednou hvězdou a odpadem. zatím to splnuje všechny požadavky šabatové: černoch, asiat, islámec, homosexuál, sociálně slabý a těžce nemocný, plus minus něco. to vše opředeno láskou. jeslti takhle vypadá paříž, děkuji nechci (27.10.2015)

Experiment, aneb Urobme niečo divné. Povedala si kopa režisérov. Z 18 poviedok majú silný potenciál snáď len tri: 9. Tour Eiffel - báječné kúsky mimov, 14. Quartier de la Madeleine - upírská lahôdka, a 16. Faubourg Saint-Denis - príbeh, pre ktorú mám slabosť, a bol by som mal väčšiu radosť, keby bol témou celého filmu. (24.09.2009)