Paříži, miluji Tě

Tím, že jedu na konci března do Paříže, jsem se na tento snímek těšil. Bohužel jsem moc z Paříže neviděl, ale to nemohu vyčítat, protože tento film není dokument. Herci a režiséři, kteří se na tomto projektu podíleli, jsou světoví, ale to ještě neznamená, že i samotný film bude pětihvězdičkový. Příběhu bylo podle mě až moc a jejich délka zase moc krátká. Jejich kvalita byla hodně rozporuplná, nejvíc mě asi pobavili mimové ;-). -6/10 (05.01.2010)

Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější. (16.06.2007)

Experiment, aneb Urobme niečo divné. Povedala si kopa režisérov. Z 18 poviedok majú silný potenciál snáď len tri: 9. Tour Eiffel - báječné kúsky mimov, 14. Quartier de la Madeleine - upírská lahôdka, a 16. Faubourg Saint-Denis - príbeh, pre ktorú mám slabosť, a bol by som mal väčšiu radosť, keby bol témou celého filmu. (24.09.2009)

V tomto slepenci z několika zamilovaných historek z Paříže je jasně vidět, že se jedná o mozaiku několika rozličných režisérů. A to jak v dobrém, tak špatném smyslu slova. Některé příběhy jsou vynikající a dost originální, některé platí za čistý průměr a našlo by se i pár (asi doslova) celkem hrozných. Největší dojem ve mne zanechal asi ten od Toma Tykwera a upřímně jsem rád, že zrovna on mě nezklamal. Jsem zvědavý na New York. (08.03.2009)

Horko těžko věřím, že se tímhle dílkem pokusili vzdát jednotliví tvůrci hold Paříži. Ač jsem se z ní včera vrátila, její atmosféru jsem z tohohle filmu cítila jen poskrovnu, spíš mi přišlo, že spousta ze zúčastněných režisérů do Paříže jela čistě jen proto, aby se natočila ta jejich pětiminutovka a pak zase rychle domů, hlavně žádný zdržování. Nějak mi unikla i pointa většiny povídek, to už lépe dopadla Abeceda smrti, v níž tvůrci dokázali z podmínky "natoč horor, který se bude vztahovat k určitému písmenu" vytěžit daleko víc, než ti, jejichž podmínkou byla "romantická Paříž". Allen vzdal se svou Půlnocí této metropoli daleko větší poctu, u níž mi alespoň nad tou Paříží nejednou zaplesalo srdce. Tahle rádoby pocta však vyšumí do ztracena raz dva a rozhodně z ní nemám nějaký láskyplný pocit. 40% (17.09.2013)