Paříži, miluji Tě

Jednotlivé etudy bych hodnotila různorodě. Absolutní jedničkou pro mě byl příběh číslo 16, kdy slepý chlapec říká Natalii Portman: "Já tě vidím". A připomenout musím také příběh číslo 9, Eiffelova věž neboli chlapec s velkou aktovkou a jeho rodiče Mimové. Dále mě oslovila povídka číslo 7, která vyprávěla o muži, který se chce rozejít se ženou kvůli mladé letušce a kvůli tomu, že si manželka zpívá pořád dokola tu samou písničku, nosí to samé oblečení, má rtěnky, které nepoužívá, neobjednává si předkrmy a zákusky a nakonec je manželovi celé sní..a co víc, manžel je v takovém stádiu, že si dokonce objednává jídla, které manželce budou chutnat. Když mu ale manželka řekne, že je nemocná, nerozejde se s ní a letušku opustí. Předstírá jak ženu miluje až se do ní znovu bezhlavě zamiluje..ona umírá a on je sám... Naopak bych vynechala bezduchý začátek, tedy etudu číslo 1, která byla spíše trapná. Ostatní bylo průměrné a nebo nadprůměrné..každopádně o tom budu přemýšlet. Hezká práce. (30.10.2010)

Skvostný povídkový film koncipovaný jako pocta městu nad Seinou, 18 filmových střípků, z nichž se pomalu, ale velice působivě skládá poetická mozaika odrážející náladu a chuť kosmopolitního města (pohříchu ale s převažujícím vlivem rastru amerického, který však městu propůjčuje zajímavé konotace - hlavně tedy v závěrečné povídce - deníku americké turistky - pošťačky z Denveru). Leitmotivem všech 18 minipříběhů je vztah muže a ženy a s ním spojená láska ve všech jejích fázích a podobách - od letmosti a sotva postřehnutelných počátků po tragické i rozverné konce... Jediným příspěvkem, který mne nebavil (a jehož smysl uvnitř konceptu snímku jsem nepochopil) byla podivné asijské extempore o kadeřnici - bojovnici a jejích metamorfózách, naopak vrcholů bylo hned několik - vtipná a stylová Coenovská variace na násilí v metru, Père-Lachaise Wese Cravena, který vtipně oživuje ducha v Paříži pohřbeného Oscara Wildea, Bastille od Isabel Coixet s postmoderně vševědoucím vypravěčem a lidsky silným příběhem, Place des fêtes Olivera Schmitze s lidsky hlubokým vhledem do složité komplexnosti osudů lidí na okraji společnosti či přistěhovalců, Faubourg Saint-Denis německého mága Toma Tykwera, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti, a především Tour Eiffel Sylvaina Chometa coby poetický příběh městem se pohybujícího mima, jehož krása a křehkost mne doslova ohromila... Tenhle film je tak různorodý, má tolik vzájemně se vylučujících ingrediencí, až někde vzadu objevíte jeho krásnou, univerzálně fungující chuť... Jděte na něj, pochutnejte si... Podobné filmy: New Yorku, miluji Tě!, Láska ve městě, Povídky z New Yorku, Noc na Zemi, Amélie z Montmartru (10.09.2008)

Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější. (16.06.2007)

Co tu píšu, je jenom hrstka dojmů, která souvisí s filmem. Přesně tolik požitků v Paříži nalezneme, budeme-li pozorně sledovat v jakoukoliv dobu denní, nebo noční náladu města. Jediný film, který si můžeš prožít sám, ale i mnohem více. Kratičké příběhy jsou velmi originální jakési vizuální melodie tichého zastavení v Paříži. Žil jsem v tomhle městě dost dlouho, tak to mohu tady s jistotou napsat, tam musí projít každý sám, tou nádherou pod proslulou klenbou starobylé Paříže a tajemné atmosféry velkoměstských ulic. A ještě něco, film navozuje příznačnou atmosféru města, evokovat mysl, která inspirovala tolika slavných umělců, pro něž byla Paříž (mekou) toužebný cíl. (10.12.2007)

Komentář pojmu podobně, jako mnozí další, tedy po jednotlivých epizodách... 1. Montmartre (Bruno Podalydes) - jeden z těch slabších filmů, ale to neznamená špatný... o tom jak naše osudy ovlivňuje náhoda, nebo to snad nebylo náhoda? Navíc moc příjemný klavírní doprovod 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - tenhle se mi líbí hodně, taková pařížská romance okořeněná zajímavým prvkem národnostních rozdílů. Navíc krásná ústřední dvojice... I tady se mi hodně líbila hudba, hezky to okořenila a naladila nás na exotičtější notu. 3. Le Marais (Gus Van Sant) - jeden z vrcholů snímku. Dvojsmyslnost je nepochybná (pokud ovšem druhý smysl není tím hlavním), hodně přesvědčivý Gaspard, emotivní konec. 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - zručně natočená věc, kde se poprvé setkáváme s důvěřivým, nic netušícím turistou, který je objetí hrátek francouzského páru. Déšť Mony Lisy na konec všemu dává trochu symbolický význam. 5. Loin du 16e (Walter Salles & Daniela Thomas) - ze série o imigrantech, napoprvé mě takřka rozplakal. 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle) - ulítlá šílenost o asijské menšině. Trochu jsem měl problém to pochopit... 7. Bastille (Isabel Coixet) - jeden z nudnějších příběhů, zase o zásahu osudu, který během mžiku změní celý náš život i naše plány. 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) - silně emotivní příběh se šťastným koncem, opět není daleko k slzám. 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet) - další vrchol, tentokrát komiky a nadhledu, ovšem ne bez závažnějšího morálního podtextu. Hravost sama s roztomilou hudbou. 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - sice obdivuhodně dlouhý záběr, přesto mě tenhle film nudil nejvíc, z celé série. 11. Quartier des enfants rouges (Olivier Assayas) - jedna ze stinných stránek velkoměsta vykreslena obdivuhodně laskavě. 12. Place des Fetes (Oliver Schmitz) - tentokrát o černošské menšině, opět slzotvorný snímek. 13. Pigalle (Richard LaGravanese) - vtipný příběh o starším páru, který má neotřelé praktiky v milostném životě, vše ale nemůže fungovat napořád... 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali) - turista tentokrát narazí na krásnou upírku - výborný filmeček skvěle ozvláštní celou sérii. Skvělé. 15. Pere-Lachaise (Wes Craven) - slavný pařížský hřbitov nemůže chybět a s ním duch Oscara Wilda. Má to spád. 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) - a je to tady, nejlepší film série, jedinečné spojení obrazu a hudby (na které se podílel sám režisér), jak již zde bylo mnohokrát řečeno. 17. Quartier Latin (Frédéric Auburtin & Gérard Depardieu) - o stáří a jeho výhodách i nevýhodách. 18. 14e Arrondissement (Alexander Payne) - skvělá povídka na závěr o americké turistce, která pozná sama sebe, vtipné, výstižné, třešnička na dortu. (30.10.2008)