Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří Paříži, mliuji Tě... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (646)
Série na sobě nezávislých příběhů, z nichž nezanedbatelný počet jsem opravdu moc nepobrala... ()
No tak vám nevím. Povídek je tu tři řitě, ale že by nějaká stála opravdu za to se říct nedá. Je jich zkrátka moc, většina nemá žádnou hloubku a některé jsou strašlivě krátké a divné. Už po první hodině jsem se netrpělivě díval na hodinky a to je už sakra špatné. ()
Paleta příběhu z Paříže po kterých vám dojde, že jí autoři milují.Některé z příběhů jsou slabší ale že by jich bylo moc to se nedá říct pro mě osobně jsou nejlepší 16.Faubourg Saint-Denis,4.Tuileries,8.Place des Victoires,15. Père-Lachaise.Doporučuju každému kdo o Paříži sní. ()
Místy neskutečně nudné, kvalitou velmi kolísavé. Na jednotlivé příběhy bych se radši podival samostatně. Nerozumím potřebě tohle nasekat za sebe jako dvouhodinový film. Díky geniální části od Toma Tykwera těch 120minut nakonec nelituju. ()
Zajímavé, hezké, milé, láskyplné. Krásné příběhy, některé ze života, některé duchovní, jiné vybarvené, jeden strašidelný, ale každý má něco do sebe. Ve všech příbězích se mluví o lásce, ať už milenecké, rodičovské, manželské.. Nelze rozebírat jednotlivý příběh po příběhu, ale co se týče nejhezčích pasáží, líbil se mi dojemný příběh o znovuzamilovanosti a obětavosti pro umírající manželku, kovbojský příběh o chlapečkovi, vtipný byl i příběh z metra. Jako ze života vystřižené byl předposlední díl o rozvádějících se manželech, kteří už několik let žili s někým jiným a někde jinde, viděla jsem zde mé nejbližší. Dokonce i poslední povídání bylo kouzelné. Film pro každý klidný romantický večer. "Nezírejte na lidi v metru.." ()
4 hvězdy už jen za úžasného Tykwera. ()
Tezko hodnotit povidkovy film...uprimne muzu rict, ze na me silne zapusobilo zhruba 6-7 povidek (Coen - Buscemi...kdo jiny, Cuaron - one shot ala Children of Men, Tykwer - skvela Natalie Portman, Payne, Natali a Frodo, Putner a parecek mimu). Ze zacatku takova nejistota, ale cim vic tim lip :-)) Znalci Parize si pravdepodobne budou libovat. ()
Příliš mnoho povídek, které mají moc málo času říct nám významově něco bližšího.. Jeden příběh začne, a než se nadějete, je tu už příběh další, a přitom přemýšlíte, o čem ta minulá povídka vlastně byla nebo co se v ní stalo tak zajímavého že by stála za řeč... To všechno jsou minusy, které mi brání k udělení páté *...Když už soubor krátkých příběhů, tak doporučím spíše Kafe a cigára. ()
Mám rád krátke filmy a Paris, je t'aime je plný výborných poviedok, ktoré spája mesto Paríž a tiež láska. Samozrejme, z tých 18 poviedok sa niektoré zapísali do mojej pamäte viac a niektoré menej, ale keďže ako celok to na mňa zapôsobilo veľmi pozitívne (vidno aj na hodnotení:), tak spomeniem hlavne tie poviedky, ktoré sú podľa mňa fakt úžasné... Tykwerov príbeh o láske slepca a herečky, Chometov smutno-veselý príbeh o mímoch, trampoty turistu Buscemiho v metre od Coenovcov, Nataliho upírska love story, Cuarónov skvelý dvojzmyselný dialóg medzi otcom (Nick Nolte) a dcérou, Schmitzov smutný príbeh o zapichnutom černochovi pri fontáne a tiež záverečná epizóda s tučnou americkou turistkou v parku od Paynea. Vzdávam hold tomuto projektu. Bravó! ()
Jedná se o 18 krátkých rozmanitých příběhů. Dva ukazují Paříž očima návštěvníků. Představte si turistku, pošťačku z USA, co si našetřila aby ve městě našla pár šťastných chvil a vytrhla svou duši z osamění. Bloumá ulicema, představuje si jak roznáší poštu, zastaví se v parku... Nebo další tentotkrát turista stylizovaný do tragikomické figurky v metru, těší se na návštěvu muzeí a uměleckých děl, ale napadne ho bizardní milenecká dvojce a on navíc ničemu nerozumí, nezapomenutelný je škodolibý úsměv malého chlapce, jež prochází okolo s babičkou. Některý příběhy zase působí spíš jako groteska nebo metaforická zvrácená oslava života; např. kouzelné osudové setkání a láska dvojce mimů z pohledu jejich syna, nebo matka, která se vnitřně vyrovnává se smrtí dítěte. Vyloženě vizuálně, jako plakát na Sin City ve mě hrála krvavá scéna s upíry nebo obtížně uchopitelná asijská kadeřnice. Většinu příběhů a letmých pařížských zastavení však tvoří partnerské dvojce různého věku a rozdílných výrazových sdělení. Některé spíše jen tak klouzajípo povrchu a vpíjejí se mi do krve originální atmosférou: jako dva starší manželé, kteří se vžívají do dávno zapomenutých rolí a život okoření návštěvou bordelu; Muž se naží zaparkovat a náhodně se seznámí s ženou co omdlela; Do mladého afrického hudebníka, jenž umírá po napadení, se zamiluje záchranářka s kávou; Dědeček hlídá dceři dítě a oba se snaží obelstít své démony; Starší manželé se rozvádějí a smířeni s humorem se v duchu ohlížejí spíše do minulosti; Tři kluci pokřikují na holky a jeden z nich pomůže mladé zraněné muslimce. Několik příběhů však má opravdu vnitřní náboj, myšlenku, výraz.... Především díky nim stojí za to film vidět. Dva chapci co si nerozumí, ale nějak to vzájemně po monologu jednoho zajiskří; Manžel středního věku má milenku mladou letušku, ale v momentě kdy se chce rozejít se svou ženou zjistí, že manželka má leukémii a znovu se do ní zamiluje. Partnerská dvojce najde při procházce k hrobce Oskara Wilda důvod k společnému životu: dovedou se navzájem rozesmát; Další příběh vystihuje několik slov: večírek, žena, drogy, dialog, telefonát, zklamání, krádež; Mladá matka odkládá své dítě do jeslí a zpívá mu, aby naplakalo, a potom podniká každodenně dlouhou cestu aby hlídala a zpívala cizímu dítěti; Geneze vztahu herečky a slepého chlapce v průběhu jednoho telefonátu. Většinou v nich o nic nešlo, nebo byl děj díky času jen nastíněný, ale dohromady představují harmonický celek prožitků a pomohly mi zaplnit část mozaiky pařížskýho života. ()
Povídkový film je asi nejtěžším filmovým útvarem, téměř vždy totiž zoufale bojuje s nevyrovnaností jednotlivých částí. Snímek Paříži, miluji Tě je složen z asi 16 krátkých příběhů, jejichž nevyrovnanost je skutečně velká. Nemá cenu rozebírat slabší místa, excelentními se mi jeví tyto povídky: setkání kluka z party "mistránků" s mladičkou arabskou holkou, příběh z metra od Coenů, povídka s bodnutým Afroameričanem, který chtěl zpět svou kytaru a pozvat holku na kafe, příběh mimů, "rozvod" v kavárně a samozřejmě Tykwerův famózní rychlofilm. ()
Je to tak někde mezi, některé povídky a styl vyprávění mě nezaujaly. Ale některé, zejména ty tišší, se mi zdály půvabné (to slovo mi tam nějak nepasuje - zkusím přijít na jiné). Ale jedna povídka, Alexandera Paynea, se mi zdála naprosto skvělá, úplně mě dojala, a já si řekl, že takhle nějak podobně bych na ten svět chtěl koukat....okuzlující..to je možná více se hodící slovo... ()
Některé povídky jsou sice výborné, ale jako celek mě to absolutně iritovalo. 45% ()
Celou dobu jsem chtěla dát 2**, dokud nepřišel poslední střípek osamělé američanky, který pro mě byl naprosto úchvatný. Jinak mi toho ostatní střípky moc neřekly. Oproti New Yorku mi chyběly zajímavé zápletky a dialogy. ()
niektoré poviedky boli skvelé no iné zase nudné a nevhodné, ale keďže tie skvelé sa mi veľmi páčili prikláňam sa k lepšiemu hodnoteniu 7-7,5/10 ()
Zcela neobvyklý filmový projekt, ve kterém mohli různě stylově položení autoři na velmi malém prostoru předvést, co v nich vlastně dříme... Některým se to zadařilo samozřejmě lépe, některým hůře, ale celkově se jedná o pěkný film o Paříži a lásce v ní kypící. Pokud bych měl určit vítěze této režisérské přehlídky, byl by jím jednoznačně Tom Tykwer, který s mohutným přispěním neodolatelné Natalie Portman dostává diváky jak příběhově, tak vizuálně. V zápětí za ním však jednoznačně stojí bratři Coenovi s úžasným Stevem Buscemim, Sylvain Chomet s vizuálně dokonalou filmovou pohádkou a Alex Payne s polodokumentárním představením američanky v Paříži. Na opačném konci stojí desná slátanina Chrise Doyla, ze které jsem rozumově nepochytil ani vteřinu a podivná retrospektiva Vincenza Nataliho, která působí spíše rušivě... Vše ostatní je více či méně slušný průměr... Celkově tedy velmi podařené a příjemné dílko nejen, ale v základu především, o lásce odehrávající se na jediném místě Světa... ()
Pěkná povídková smršť, které díky střízlivé stopáži jednotlivých složek v podstatě ani nedochází dech. Kulisou celé této koláže jsou většinou obyčejné pařížské lokace, které by ale klidně mohli být nasnímané v kterékoliv jiné evropské metropoli a svou podstatou tak dokonale potírají svůj tématický středobod. Navíc celý ten ústřední motiv lásky je podáván pěkně nesladce, což je při hvězdném seskupení na postech před i za kamerou dokonale osvěžující. Osobně se mi nejvíce líbily povídka o mimech a stylizovaný kousek o upírce. ()
Nebýt okouzlující povídky Toma Tykwera, šel bych asi ještě o hvězdičku níž. Povedených povídek je tam totiž opravdu malinkatý zlomek... ()
V krátkometrážní skládačce převládaly nudné a nicneříkající příběhy. Nebo byla pointa tak dobře ukryta, kdo ví? I. řidič a omdlelá (3*), II. na břehu Seiny (2*), III. ateliér (1*), IV. turista v metru (3*), V. babysitting (2*), VI. asijská kadeřnice (0*), VII. manželčina leukémie (0*), VIII. kovboj (0*), IX. mimové a Eifelovka (0*), X. děda a dítě (3*), XI. narkomanka (2*), XII. smrt černocha (4*), XIII. peepshow (1*), XIV. upíři (3*), XV. Edgar Poe (2*), XVI. slepec a herečka (3*), XVII. rozvod důchodců (2*), XVIII. čtrnáctý obvod (2*) ()
Osmnáct (čísly 18) krátkých příběhů z Pařížských luhů a hájů, které sice mnohdy nenaplnily moje očekávání, ale ve výsledku mě film celkem příjemně překvapil. Všechny příběhy se více či méně zaobírají láskou. Co bylo vyloženě špatné - "cosi o asijském kadeřnickém? salónu", absolutně jsem to nepochopil a spláchnul bych to do hajzlu. Také jsem moc nedocenil jinak vyzvihované povídky o chůvě z předměstí (příběh ok, povídka jako celek rozhodně ne), "poctu Oscaru Wildovi", která mě nudila podobně, jako její představitel svou přítelkyni a příběh o feťačce, který mi připadal imbecilní. Zapamatuju si asi povídky o mimech a z metra se Stevem Buscemi, protože byly nejvtipnější, Elijaha Wooda, který zavzpomínal na sincity, rozvádějící se pár, protože oba si dokázali najít mladé zajíčky a poslední povídku s američankou, která spolu se svou bradou vyprávěla obstojný příběh. Absolutním vrcholem pro mě je pak samozřejmě True. (75%) ()
Reklama