Na pokraji slávy

Milý film, na který se zprofanovaný pojem "jako ze života" hodí jako na málokterý jiný. Chudák William se v úloze poloamatérského novináře náhodou dostane do zákulisí rockového koncertu a odtamtud už je jen krůček k jeho zapojení do velkého turné oblíbené kapely. A navíc to vypadá, že se zamiloval do spolucestující fanynky, na kterou ale nikdy nebude mít. Jestli mě na tomto filmu něco uchvátilo, byla to právě Williamova příběhová linie s Penny Lane, která mě emočně prakticky rozložila a při většině jejich dialogů jsem měl poctivě autentický pocit v žaludku, který sám by stačil, abych na Almost Famous do konce života nezapomněl. Tady Crowe trefil přesně do černého a o to větší škoda je, že je právě jejich příběh svým způsobem nedopovězený a film se ve zbytku stopáže soustředí spíš na bromance hlavního hrdiny s Russelem. (20.06.2006)

Vrchol Crowovej režisérskej aj scenáristickej tvorby. Rocková muzika v tej najlepšej podobe doplnená o príbeh chlapca, ktorý si k sláve pričuchol trocha iným spôsobom ako ostatný. Dojemný, pravdivý a hlavne krásny príbeh, ktorý spolu z hereckou elitou - hlavne McDormand, Crudup a Hoffman vytvárajú jeden z najlepších hudobných filmov aké kedy vznikli. Táto sonda do duše umelcov sa na nič nehrá, ale ani nemá tendenciu šokovať. Skrátka sa snaží podať skutočný obraz sveta komercie a starých zásad očami mladého chlapca. A funguje to. Humor, dobrá hudba, dramatické scény - dokonca sa film môže pochváliť dokonalou lietadlovou scénou - dokazujú že Crowe ako tvorca dospel. Vrchol jeho tvorby aj žánru. Film, ktorý môžem pozerať dokola a vždy to skončí tím že si musím pustiť Zeppelin. (18.05.2011)

Jak už tady někdo trefně poznamenal, tenhle snímek si měl Richard Curtis pustit (a to pro jistotu hned několikrát za sebou) něž se pustil do svých Pirátů na vlnách. Tentokrát žádné sálodlouhé komentáře. Přirozenost, lehkost, svěžest a nesmírné zapálení pro věc, to je to, co sálá z každého záběru tohoto Croweova snímku. Žádná "umělohmotná vyumělkovanost". Tohle s prominutím neochčijete. Vždycky je poznat, jestli snímek točíte "pro prachy" nebo v prvé řadě z nadšení k samotnému tématu. Že je toto ten druhý případ, musí být každému jasné, hned po prvních pár minutách. Vypadá to jednoduše, ale přiznejme si upřímně, o kolika snímcích podobného ražení se toto dá říct (napsat). Ta pověstná chemie by nefungovala, nebýt zručné režie Crowea, která zůstává po celou dobu snímku "lehce upozaděná", nechává herce hrát, příběh volně běžet, ale nenechte se mýlit, je to právě ONA, která dříme snímek pevně ve svých rukou. Je velkým uměním natočit snímek tak, aby divák proplul příběhem, aniž by ho cokoliv nějak výrazně rušilo. Tentokrát se pozdržím komentářům k hereckým výkonům, ale musím zmínit jedno. Jak nemám Kate Hudson zrovna v oblibě (to je ještě hodně mírně řečeno), zde nemám téměř co vytýkat. Naprosto přirozený, nenucený, sympatický výkon (stejně jako v případě celého snímku). A musím konstatovat jediné: přestože je to hodně zidealizovaný pohled (a to včetně samotného závěru), v tomto případě mi to (k mému velkému překvapení) téměř nepřekáželo a v celkovém vyznění snímek v myćh očích nijak výrazně nesrazilo. Ikdyž zároveň nezastírám, kdyby Crowe projevil o něco víc odvahy a lehce přitvrdil (teď mám zejména na mysli, co se samotného života rockerů týče) a to včetně (očekávaného?) závěru, s tou 5-tou * bych ani na okamžik neváhal. Na druhou stranu je to podáno očima 15-ti letého chlapce, tak proč by to nemohlo být zidealizované. Takže, (jako fanoušek 70-tek a kapel Deep Purple, Jethro Tull, Davida Bowieho, The Who....) dávám 4* za samotný snímek a tu 5-tou přihazuji za nadupaný soundtrack. p.s. létání nesnáším, ale mít k dispozici takovou letušku, jakou byla Zooey Deschanel, dal bych si Thajsko 5x tam a nazpátek v jednom zátahu....p.p.s jo a abych nezapomněl......I am a golden god.....to pouze pro pořádek (06.06.2011)

"Most people, they're just waiting to talk. But you listen." Většina dnešní muziky má fakt hovno co říct. Ne, že by tehdy v sedmdesátkách, kdy šlo hlavně o rock'n'roll, oplývala nějakým geniálním filosofickým poselstvím, ale byl v tom pot a láska a zápal a s dneškem se to nedá srovnávat. Bohužel, jak řekl Philip Seymour Hoffman: "They've won." A právě proto byla exkurze do těchhle ještě nezkaženejch dob zatraceně zábavná. P.S.: Jason Lee coby Jeff byl dost fajn. Proč se zahazuje s chipmunkama??? (12.04.2012)

mať v pätnástich trojku s fairuzou balk a annou paquin, písať o rockovej kapele do rolling stones a jazdiť s ňou po turné a festivaloch, kde hrajú dylan s bowiem a po večeroch si telefonovať s legendou hudobnej kritiky - to by bolo niečo pre mňa... ja som síce raz napísal recenziu na koncert miroslava žbirku do školského časopisu. no on nemá také pôvabné sexuchtivé groupies a môj život sa tým nijak zásadne nezmenil - asi že nežijem v USA, krajine, kde americký sen čaká na každého na každom rohu, stačí mať len šialenú matku a sestru s kopou LP-čiek pod posteľou... inak ma to až na scény, kde som sa mohol kochať vyberaným mäskom, pomerne nudilo, hoci ako coming-of-age film to je celkom originálne poňaté (19.03.2014)