Zkrocená hora

Ojoj, tohle bude těžké. Snáze se kritizuje než chválí, jenomže tady nemám zkritizovat co. Ang Lee mířil divákovi přímo na komoru a mně prostřelil i předsíň. To to bolí, to to bolí. Zbývá mi naděje, že bolest očišťuje a povznáší. To bych se ovšem musela vznášet přinejmenším v ionosféře a ne sedět tady a hledat slova. Brokeback Mountain není film o homosexuálech pro homosexuály. To by přibližně 96% diváků vycházelo z kina se znuděným zíváním, ne v těžkém mlčení nebo se slzami na krajíčku. Často opakované námitky typu "kdyby tam byl chlap a ženská, tak to je docela obyčejná nudná historka" ovšem s dovolením neberu - jistěže by film byl jiný, kdyby v něm vystupovali jiní hrdinové za jiných okolností. Není to totiž ani klasický milostný příběh, kterýžto žánr má určitá osvědčená pravidla, přičemž tady se na většinu z nich kašle zvysoka. Pokud čekáte obvyklou linearitu sbližování dvou lidí, tedy obvyklé budování vztahu "přeskočení jiskry - kradmé pokukování - ,náhodné´ doteky - trapasy - koktavé vyznání - nešikovný polibek - šikovnější polibek - plná konzumace vztahu (rozkošný termín)," mnohořádková ohnivá vyznání, slzavá zapřisahání, dramatické obraty v ději a odpovídající závěr, tak vězte, že se spíš dočkáte Godota. Brokeback Mountain není ani bořitelem tradičního amerického mýtu, těžko můžete zbořit něco, co nikdy neexistovalo. Jako se ideál rytířství zrodil kromě jiného z díla Ch. de Troyes a T. Maloryho, zatímco rytíři v reálu byli povětšinou pěkná sebranka, tak ideál drsné kovbojské mužnosti vznikl více z tradice než ze skutečnosti. A také není ničitelem předsudků, protože bych ráda věřila tomu, že si žádná myslící osoba nespojuje homosexuální orientaci s falzetem a zálibou v růžové. Brokeback Mountain je příběhem drsným jako povrch wyomingských skal a křehkým jako okvětní plátek divokého orlíčku. Je vyprávěním o lidech, kteří se zamilovali ve špatný čas na špatném místě a z Ennisovy strany k tomu přidali další chybu v podobě dlouholetého popírání jakéhokoli vztahu a citu. Je svědectvím o dusivé síle mlčení a viny, jež není proviněním, přestože doslova "breaks back" nejen ústřední dvojici. Je příběhem o zakázaném ovoci, zrajícím pouze několik dní uprostřed divočiny daleko od slídivých zraků. Je obžalobou lidství ukovaného do pout asfaltových cest a maloměstského prachu a příběhem lásky skryté pod oblaky plujícími nad horou Brokeback. Je strohou a mlčenlivou horou tyčící se nad žírnými krajinkami jiných filmů. Je příběhem o životě, který jako v jedné písni přesýpáme na způsob písku mezi prsty, až nám dlaně zůstanou prázdné. (31.07.2007)

Brokeback Mountain se hodnotí opravdu velmi těžce. Na jedné straně máme rozvleklé drama, a na té druhé spoustu vlastně zbytečných záběrů. Nebudu se tajit s tím, že příběh jednoho nešťastně zamilovaného páru mi nepřipadal nijak zajímavý. Jistě, dokážu si živě představit to jejich neuvěřitelné emocionální vypětí, extrémní zlost vedoucí až k samotnému zhroucení; extrémní radost, pro kterou stojí za to projít si prvním stavem. Je zcela jasné, že ústřední postavou tohoto snímku není jen naše dvojice, ale hlavně samotná hora, pod kterou se jejich příběh odehrává, a právě jí režisér věnuje většinu času. Nádherné záběry podbarvené dechberoucím hudebním doprovodem opravdu stojí za to, jen si myslím, že někomu jsou schopné zcela nabourat tu jemnou strukturu snímku. Podle toho co jsem tu zatím napsal, je jasné, že Zkrocenou horu nepovažuji za nijak nadprůměrný film, jenže je tu jedno veliké ale... Za prvé se mi velmi zamlouvalo samotné vyprávění, a to zejména ve fázích, kdy milenci nejsou spolu, protože tam se režisérovi povedlo vykreslit snad všechny jejich stavy mysli; za druhé jsou to pak samotné dvě rodiny, kterým není věnováno až tolik prostoru, ale ta Ennisova hraje také velou roli; za třetí se jedná o závěr, který ač je očekávaný, režisér ho podal po celém melancholickém snímku až neočekávané drsně. (29.11.2006)

No, nebudu řešit, jestli si film nějakou tu zlatou sošku zasloužil, nebo ne a jestli ho kritici vychválili do výšin a diváci přijali vlažně s nedůvěřivou grimasou ve tváři. Já jsem viděl velice dobře natočený, zahraný a ohudebněný snímek o nenaplněné lásce dvou mužů, který se nesnažil zbytečně emočně útočit a přitom nenudil. Říkejte si co chcete, ale já plně oceňuju odvahu a poselství/myšlenku pana režiséra, protože by se asi nenašlo moc tvůrců, kteří by si na takový film troufli. Samozřejmě by se dalo diskutovat o tom, jestli se té homosexuální lásce dá věřit, ale já takovou nepoznal (alespoň zatím :-D) a tudíž nemám potřebu ji zpochybňovat. A když se podívám na film jako na celek, tak mu můžu vytknout jen a pouze jeho délku a natahování některých scén. Hodnotím 4*, zhlédněte a přeberte si to sami. (02.01.2009)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

"Vy jste tam nechodili na ryby. Vy jste..." A je to venku. Zkrocená hora evidentně není snímkem natočeným pro mé uspokojení. Nevinil bych z toho svou předpojatost, neboť nemám nic proti lásce osob stejného pohlaví, ani jejich registraci a znám i jeden takový pár, kterému bych klidně svěřil výchovu dětí. U mne je problém s uvěřitelností. Mohu to srovnat se svým nedobrovolným pobytem ve slušivé zeleni, kdy mne obklopovali pouze druhové ve zbrani a ženu žádný z přítomných radarů celou věčnost nezachytil. Přesto jsem žádný náznak přítulnosti mezi osamocenými muži nezaznamenal a vše se řešilo nenápadnými pohyby pod dekou doprovázenými lehkým vrzáním postele v tichu po večerce. Samozřejmě vím, že mé přirovnání je poněkud blbé a určitě uráží poetiku snímku, ale já, ze své prosté podstaty bytí, zkrátka spíše uvěřím v existenci Klingonů, maxipsa Fíka či funkčního preparátu na hubnutí, než lásce mezi kovboji. (05.10.2011)