Režie:
Ulf MalmrosScénář:
Lars V. JohanssonKamera:
Mats OlofsonHudba:
Dan SundquistHrají:
Rebecca Scheja, Ann Petrén, Anastasios Soulis, Marcus Hasselborg, Kjell Bergqvist, Johan Holmberg, Jerker Fahlström, Cecilia Nilsson, Göran Thorell (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1958. Do malé vesnice přijíždějí dva sirotci, aby strávili léto v péči pana Johanssona, místního hrobníka. Ale děti nevrlost a neústupný charakter pana Johanssona poněkud nesdílejí. (Lindiště)
Recenze (6)
Je to přesně ten typ filmů, který opravdu nemám rád, jenže odvyprávěný mírně podvratným způsobem, že jsem mu chtě-nechtě nakonec podlehnul, i když jsem si uvědomoval, že závěrečné dojetí je kýčovité. Nevěděl jsem o tom, že ve Švédsku se točí obdoba HEČ, resp. HEŠ (Hezkých českých/švédských filmů), které jsou určeny pro celou rodinu, dají se vidět v autobusech při cestě z bodu A do bodu B a když si náhodou odskočíte na záchod nebo se zadíváte z okna, o nic nepřijdete, protože jste podobných předvídatelných a svým stylem konvenčně televizních filmů viděli už dostatečnou řádku. Rozdíl je tentokrát "pouze" v tom, že vypravěčem je malý osiřelý chlapec, který vyprávění adresuje své mrtvé matce, což cyniky se smyslem pro černý humor pobaví. ()
Scénář: Ulf Malmros, Vasa .. Neskutečně svěží, vtipný a hřejivý rodinný film. ()
Kjell Bergqvist jako Walter Matthau Severu a nadprůměrný dětský film "pro celou rodinu" (bez posměšků). ()
Toto je, myslím, právě ukázka hořko-sladkých komediálních dramat, která člověka přinutí se zamyslet nad zdánlivě banalitami, ukázka jednoduchých, zato v druhém plánu skutečně moudrých filmů, které by tak rádi točili naši režiséři místo všech těch přihlouplých slepenců, kterými nás v kině obtěžují. Kdyby na to ovšem měli... ()
Pekny film :). Dost jsem se nasmal hlaskam pana Johanssona (Deti ted pozor prejedem hrb :)), Mam taky fantazii, jsem si predstavoval jak je na zahrade cerveny balon :))) ), fakt mazec :). ()
Z nějakého důvodu se ve Švédsku vedle oněch drásavých psychologických dramat, které mám jakožto fanoušek severských filmů tolik ráda, točí čas od času milé, melancholií prodchnuté rodinné komedie (za všechny jmenujme např. oblíbený Můj život jako pes, 1985). Dá se říci, že tohle je další z nich. Konečné vyznění filmu je poněkud sentimentální a idealistické, ovšem Nejlepší léto má minimálně dva argumenty, proč mu lze takové ukončení odpustit. Je to jednak černý humor - často související s povoláním pana Johanssona, a jednak břitký cynismus pana Johanssona, pod nímž se ve skutečností skrývá empatie. S obojím souvisí spousta vtipných scén. ()
Reklama