Far from Heaven
Loin du paradis
Ďaleko od neba
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (více)Obsahy(1)
Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Dokonale vymodelovaný svět. Režie vedená klasickým způsobem, jako v dobách, kdy panovaly snahy o utvoření filmové řeči. Zde ovšem kromě mizanscény a jiných klasických prostředků hraje prim barva. Barva, která v každé scéně má symbolickou roli, vyjadřuje pocity, nálady. Postavy působí tak jak působí (což mnozí kritizují) právě proto, že celý film je reflexí tehdejší reality (skutečné i filmové), kdy se lidé chovali mnohem více podle určených rolí. ()
Todd Haynes je rozhodně dost zvláštní a jedinečný režisér, ale jeho styl stejně jako témata mi příliš nesedí. Přes oblíbenou ústřední dvojici jsem kromě cca druhé třetiny neměl žádný extra dojem z filmu. Styl 50. let mohl být hlubší a působivější, ale jinak Daleko do nebe působí hodně obyčejným dojmem. Tomu pomáhá i dost jednoduchý příběh a žádné citové vázání diváka k postavám. Jak rychle film přišel, tak i odešel a já jsem od něj zůstal stejně daleko jako samotné postavy od nebe... Romance, co neprobudila moje city. ()
Todd Haynes se asi rád vypořádává s nelehkými výzvami. Pět let před atypickým zachycením životních osudů Boba Dylana (I’m not There) si dal za úkol natočit „totální“ retro. Leč, mírná inovace obsahu nezachraňuje zšeřelost formy a film tak poslouží hlavně milovníkům starých amerických melodramat. Nadprůměrné herecké výkony si však může vychutnat každý. 70% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Sarpele ()
Jediné pozitívum tu je hudba od Elmera Bernsteina a výprava, ktorá pekne načrtla atmosféru 50. rokov. To ostatné nuda až strach. Hlavné postavy mi prišli nerozvinuté a dramaticky ploché, čo podčiarklo aj to more prázdnych a šedivých dialógov. Celkovo to na mňa vonkoncom nezapôsobilo, ani po emocionálnej, ani po obsahovej stránke. Veľmi slabý priemer, za hudbu a výpravu. 50/100 ()
Pěkný průměrný film. Mě však nepoučil a nepřinesl mi nic, o čem bych nevěděla. Nemám ráda filmy o jiné pohlavní orientaci a při pomýšlení, že by se mi v životě stalo něco podobného jako této ženě, tak bych určitě našla radikální řez a nelítala bych s mužem po sexuologách, protože by se mi totálně zhnusil a nesnesla bych jeho blízkost vedle sebe. Scénář byl jednoduchý a místama přiblblý. Byly zde některé okamžiky, které by v životě určitě každá žena řešila jinak. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
- Kromě barevného schématu Todd Haynes použil záběry a úhly odpovídající Sirkovým filmům a době vzniku a scénář využívá přehnaně melodramatické dialogy. Ve scénách jízdy autem tvůrci použili zadní projekci, která se běžně používala ve starších filmech, a pro jeden záběr, kdy Cathy (Julianne Moore) jede na baletní představení své dcery, dokonce znovu použili desku ze Sirkova filmu Psané ve větru (1956). (classic)
- Todd Haynes vzdává hold filmům Douglase Sirka (zejména snímkům Vše, co nebe dovolí z roku 1955, Psané ve větru z roku 1956 a Imitation of Life z roku 1959). (classic)
- V komentáři k filmu Todd Haynes poznamenal, že ho ovlivnil film Rainera Wernera Fassbindera Strach jíst duše (1974). Oba filmy zobrazují pocity odcizení a trapnosti, které jsou zprostředkovány například tím, že se někdy na postavě zdrží o několik vteřin déle, než je divákovi příjemné, než přejde k další scéně. (classic)
Reklama