Far from Heaven
Loin du paradis
Ďaleko od neba
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (více)Obsahy(1)
Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Ďaleko do neba je najväčší omyl Akadémie. Márne rozmýšľam, čo mi ten film dal. Asi nič. Videl som jednoducho film, ktorý mal štyri nominácie na OSCARa (a to iba jedna bola zaslúžená): Najlepší pôvodný scenár: Ako tu bolo poznamenané, táto nominácia je zlý žart. Absolútne tejto nominácii nechápem. Je pre mňa väčšou záhadou, ako Lochnesská príšera. Najlepšia herečka v hlavnej úlohe: Julianne Moore síce hrala skvele, ale nebolo to nič extra, nič OSCARové. Najlepšia kamera: Opäť nič zlé, avšak štandardné. A strašne ma štvali časté prelínačky. Najlepšia hudba: Jediná zaslúžená nominácia. Tá je ozaj originálnaa excelentná. Možno až najlepšia v roku. Ďaleko do neba je jednoducho nudný film, ktorý mohol byť OMNOHO lepší. Po tých OSCARových nomináciach som čakal viac... ()
Jediné pozitívum tu je hudba od Elmera Bernsteina a výprava, ktorá pekne načrtla atmosféru 50. rokov. To ostatné nuda až strach. Hlavné postavy mi prišli nerozvinuté a dramaticky ploché, čo podčiarklo aj to more prázdnych a šedivých dialógov. Celkovo to na mňa vonkoncom nezapôsobilo, ani po emocionálnej, ani po obsahovej stránke. Veľmi slabý priemer, za hudbu a výpravu. 50/100 ()
Todd Haynes je rozhodně dost zvláštní a jedinečný režisér, ale jeho styl stejně jako témata mi příliš nesedí. Přes oblíbenou ústřední dvojici jsem kromě cca druhé třetiny neměl žádný extra dojem z filmu. Styl 50. let mohl být hlubší a působivější, ale jinak Daleko do nebe působí hodně obyčejným dojmem. Tomu pomáhá i dost jednoduchý příběh a žádné citové vázání diváka k postavám. Jak rychle film přišel, tak i odešel a já jsem od něj zůstal stejně daleko jako samotné postavy od nebe... Romance, co neprobudila moje city. ()
Zlatá padesátá. Krásná auta, nablýskané hospodyně a jejich ještě nablýskanější domácnosti. Pod tím vším maloměšťácká omezenost, rasismus a předsudky. Bohužel, film jaksi plně nevyužívá možností, které daná doma a dané téma nabízí a chvílemi mám pocit, že jde o jakési povrchní nakouknutí na problém. Ale to díky přesvědčivé Julianne ani tak nevadí, pokud si pouze chcete užít smutný film o nenaplněné lásce v podzimních barvách. ()
Snad si ani nevybavím žádný jiný film, který by snahu o zachycení doby pojal tak dobře i v rámci technického ztvárnění. Že by pohyby kamery, její kompozice, střihové přechody i barevné technicolorové pojetí podrobil celku a tím vytvořil opravdu téměř dokonalé retro v nejpodstatnějším slova smyslu. A za to si Todd Haynes zaslouží můj obdiv. Julianne Moore se pro podobnou roli prostě narodila (Hodiny, Single man) a její ztvárnění role tak sedlo ke zmíněnému pojetí naprosto ideálně. Far from Heaven asi nebude vyhovovat úplně každému, má naléhavě pomalé tempo, ale pro mě je to přesně ten film, z kterého bych byl v nočním klubu na ČT 2 neuvěřitelně nadšený. 7/10 ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
- Kromě barevného schématu Todd Haynes použil záběry a úhly odpovídající Sirkovým filmům a době vzniku a scénář využívá přehnaně melodramatické dialogy. Ve scénách jízdy autem tvůrci použili zadní projekci, která se běžně používala ve starších filmech, a pro jeden záběr, kdy Cathy (Julianne Moore) jede na baletní představení své dcery, dokonce znovu použili desku ze Sirkova filmu Psané ve větru (1956). (classic)
- Todd Haynes vytvořil barevnou paletu pro každou scénu ve filmu a při výběru byl pečlivý a konkrétní. Důraz kladl na zkušenost s barvami například ve scénách, v nichž jsou Cathy (Julianne Moore), Eleanor (Patricia Clarkson) a jejich přátelé oblečeni do červené, oranžové, žluté, hnědé a zelené, a pohrával si také se zelenou barvou, když ji používal k nasvícení zakázaných a tajemných scén. Tento efekt byl použit jak ve scéně, kdy Frank (Dennis Quaid) navštíví gay bar, tak když Cathy jde do restaurace v převážně černošské čtvrti. (classic)
- Modrá barva je ve filmu často použita jako symbol upadajícího manželství Franka (Dennis Quaid) a Cathy (Julianne Moore), například ve scéně, kdy Cathy obdrží telefonát od hartfordské policie ohledně Franka a jeho „potulování“, a později, když Frank a Cathy opouštějí ordinaci psychiatra po první návštěvě, aby se pokusili omezit Frankovy homosexuální sklony. Právě ve druhém z těchto okamžiků je použito jediné sprosté slovo v celém filmu, a to Frankem na adresu Cathy, což ještě více demonstruje chlad a hořkost, kterou vůči své ženě cítí, a dokonale to ladí s barevnou paletou, která je během této scény obklopuje. (classic)
Reklama