Far from Heaven
Loin du paradis
Ďaleko od neba
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (více)Obsahy(1)
Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Melodramatická "disneyovka", která nenabízí žádný smířlivý konec ani prince na bílém koni. Snaživá Popelka, Šípková Růženka, Kráska milující zvíře - vše v dechberoucích dobových kulisách s vynikající Julianne Moore v hlavní roli. Ačkoliv se ve výsledku jedná o chladnější, povrchnější a utopickou podívanou, ale my přeci umíme nahlédnout pod povrch - nebo snad už dneska nikoliv? ()
Stylem natočení jde o perfektně zvládnuté "retro". Zvolené barvy, kompozice, kostýmy - to prostě nemá chybu. Tvůrcům se podařilo přesně vystihnout melodrama alá 50. léta; to, co Iva Hejlíčková ve své recenzi v Cinemě trefně definuje jako "rekonstrukci filmové reality 50. let". Problémem však je, že do této chvíle vlastně nevím, jestli je to přednost nebo slabina tohoto filmu. Příběh nabízí netradiční zpracování, ale na mně je to šíleně málo. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi "retro", tak DALEKO DO NEBE zkuste... jináč zkuste jiný kus. Problematiku diskriminace (té na základě sexuální orientace či rasy) zpracovává kopa jiných filmů daleko zajímavějším způsobem. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Příběh z červené knihovny natočený v kulisách červeného podzimního listí. Na chlapy zatížený manžel, rasově nezatížená nešťastná manželka a mladý černý svalnatý zahradník. A angažovaný film, který vypadá o padesát let starší. Film, který ale vůbec nebude bavit muže (ledaže by byl homosexuál nebo černoch:)). Trailer: http://www.csfd.cz/film/17684-daleko-do-nebe/videa/ ()
Dobová stylizace přesvědčivá (takový nadbytek červené mi naposledy vypaloval oči v Šepotech a výkřicích), herci taktéž na pochvalu. Jenže emocionálně mi to přišlo tak ploché, že i moje kolegyně Petra, mimo svůj doslech přezdívaná Plochá dráha, ve srovnání s tímhle filmem vypadá jako kříženec Pamely a Dolly. Peťulko, tímto se ti omlouvám za své věčné politicky nekorektní narážky na tvé poprsí a slibuji, že ti náhradou za to koupím nějaký praktický dárek. Teď jen zjistit, kde se dají sehnat podprsenky záporných velikostí. ()
Dokonale vymodelovaný svět. Režie vedená klasickým způsobem, jako v dobách, kdy panovaly snahy o utvoření filmové řeči. Zde ovšem kromě mizanscény a jiných klasických prostředků hraje prim barva. Barva, která v každé scéně má symbolickou roli, vyjadřuje pocity, nálady. Postavy působí tak jak působí (což mnozí kritizují) právě proto, že celý film je reflexí tehdejší reality (skutečné i filmové), kdy se lidé chovali mnohem více podle určených rolí. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
- V komentáři k filmu Todd Haynes poznamenal, že ho ovlivnil film Rainera Wernera Fassbindera Strach jíst duše (1974). Oba filmy zobrazují pocity odcizení a trapnosti, které jsou zprostředkovány například tím, že se někdy na postavě zdrží o několik vteřin déle, než je divákovi příjemné, než přejde k další scéně. (classic)
- Kameraman Edward Lachman pomohl vytvořit odpovídající „look“ použitím stejných typů osvětlovacích technik a filtrů na objektivu, jaké by se použily při natáčení melodramatu v 50. letech, a hudba Elmera Bernsteina připomíná ty skladby, které složil o 40 a 50 let dříve. Také vedoucí střihač zvuku Kelley Baker použil ruchy, aby zvuky věcí ve filmu, jako je šustění oblečení a kroky, zvýraznil podobně jako ve filmech z 50. let. (classic)
- Todd Haynes vzdává hold filmům Douglase Sirka (zejména snímkům Vše, co nebe dovolí z roku 1955, Psané ve větru z roku 1956 a Imitation of Life z roku 1959). (classic)
Reklama