Jak jsem balil učitelku

Nemám slov. Anderson mě potřetí zasebou zabil. Teda mluvím o devastaci mé bránice a například o přehodnocení TOP 5 režisérů na mém profilu. Life Aquatic mě nakopl, Royal Tenenbaums přesvědčili, že se nejedná o náhodu a chronologicky nejstarší -nepočítám dvě prvotiny- počin tohoto geniálního (a zde si za slovem geniální stojím) Američana mě utvrdil v tom, že se jedná o jednoho z nejosobitějších a nejsvěžejších režisérů současné kinematografie. O ději filmu se nebudu nijak rozepisovat, jen podotknu, že tenhle film (stejně jako jeho mladší bráchové) je pro mě příkladem dokonalé spolupráce všech složek nutných pro vznik filmu. Scénář, herecké výkony (Murray zde vytváří svůj looserovský prototyp), originalita, hudba (ten soundtrack!) a hlavně TO KOUZLO!!! Wesi, jsi KING! 100% (27.07.2006)

Komedie? Možná na posledním místě. Je to hezky natočené, ale hlavní hrdina na mě nepůsobí zrovna nejlépe. Což asi nebyl úmysl. Měl zvláštní vztah s panem Blumem. Co se týče učitelky, do které se zamiloval, tak puberta dělá divy, nicméně tohle už hraničilo, nebo ještě hůře už překročilo hranici psychopatie. Ale myšlenka skvělá a je to velmi koukatelné (10.07.2012)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

Geniálně zahraná komedie (obzvlášť vyzdvihuji extrémní herecký výkon Jasona Schwartzmana, kterej si s Maxem opravdu dokonale vyhrál!!!), s vtipným dějem a ujetými situacemi, nezavánějícími trapnou pubertální komedií, ale pravou zábavnou podívanou, kterou jsem si užil tak moc, že jsem to po měsíci skouknul ještě jednou (a všiml jsem si tolika nových detailů, třeba jen úplnejch kravin, ale uvědomil jsem si, jak detailně propracované to je). Prostě sen. (22.12.2006)

Témata dospívání, lásky, přátelství a snahy dojít uznání zabalil režisér do velmi příjemného obalu. Vsadil zejména na neokoukaného Schwartzmana (k jeho na první pohled ne zrovna sympatickému hlavnímu hrdinovi si divák nejdřív musí najít cestu) a pak na profláklého mistra výrazů Murraye. No samozřejmě nechybí režisérův specifický styl humoru a svérázné postavičky. Já se bavil a po třetím setkání s Wesem konečně nekončím na průměru, nýbrž na slušných 4*. „Já... nevěděl jsem, že jste byla vdaná.“ – „No, on už je mrtvý. Takže už vlastně nejsem.“ – „Kdy zemřel?“ – „Loni.“ – „Mně umřela matka.“ – „To je mi líto.“ – „Umřela, když mi bylo 7. Takže to vypadá, že oba máme v rodině mrtvé lidi.“ (20.07.2015)