Jak jsem balil učitelku

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)

Andersonova poetika bizarných postavičiek žujúcich svoj "iný" život v "reálnom" prostredí na mňa vždy spoľahlivo funguje, rovnako ako jeho svojský druh humoru a až smutno melancholické ostrenie na svoje postavy a porozumenie ich charakterom. I keď v porovnaní s neskoršími jeho filmami mi Rushmore pripadal o málinko menej kompaktne uzavretý v svojich vlastných pravidlách a vytvorenom mikrosvete. (25.08.2005)

v průběhu filmu jsem postupně zvedal skóre až jsem se dostal na slušné čtyři hvězdičky. Je to třetí film, co jsem viděl v poslední době od Andersona a tento se mi líbil nejvíc. Jeho filmy mají opravdu zvláštní poetiku, ale v každém případě jsou neotřelé. U tohoto mě zaujmula asi nejvíc vizuální stránka, hra s prostředím a hudba. Herecké výkony byly slušné a scénář taky nezaostává. Takže spokojenost. (14.11.2011)

Jedno vím zcela jistě. Že originální režijní rukopis Wese Andersona v Rushmore zcela jistě zakořenil a byl poznat už po pár minutách. Jeho dvě hlavní postavy Max Fisher a pan Blum jsou toho jasným důkazem. Max se svým komisním výrazem ve tváři a obrovskými, šerednými brýlemi, který byl schopen čehokoliv a kdykoliv, obzvlášť pak v situacích týkající se jeho náklonnosti ke slečně učitelce a Bill Murray svou rolí vysloveně žil. Jeho výstup ve výtahu nemá chybu. Možná neobvyklý snímek, ale plný vtipných nápadů, kde vytáhnu třeba ten s medailemi za docházku a nebo za dochvilnost, plus bezvadný soundtrack byl příjemným zpestřením v této žánrové mixáži. Já se po skončení šla už jen podívat, jak vypadá Jason Schwartzman v reálu. (02.07.2014)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)