Keulraesik

Východní červená knihovna obvykle nebývá podobná té západní, v tomhle případě, jak už název napovídá, ale jde o klasickou romanci a ta je asi všude stejná, a tak skalní fanynky hrdě vlastnící rudé knížky plné srdíček budou do mlaskotu svých roztoužených chlopní provolávat hesla Láska hory přenáší, Liebe macht frei , S láskou na věčné časy či Rosamunde Pilcher na Hrad ! Skalní fanoušci naopak mužně uroní virtuální slzu, zastřeně něco zamumlají o tom, že nemají slov a s ještě vlhkýma rukama ( od slz pochopitelně!) napíšou na chatu srdíčkový smajlík.. prostě klasika. (18.02.2013)

Jae-young Kwak navázal na to, co se mu povedlo již v My sassy girl a nemohl si k tomu pozvat nikoho lepšího nežje Ye-jin Son. Ta v obou rolích doslova exceluje a i přes poměrně delší stopáž drží diváka stále ve střehu. Až příště bude pršet, budu uvažovat, zda si vzít deštník... "Duha je branou do nebe. Když lidé zemřou, odcházejí od nás skrz ni..." (02.11.2006)

Scénář: Jae-young Kwak .. III. Můj druhý film s Ye-jin Son a také od režiséra Jae-young Kwak. Pro první jmenovanou to byla mnohem výraznější role, respektive rovnou dvojí role, což jako její milovník jen oceňuji. U druhého jmenovaného se jedná o posun od romantické teen komedie k vážnější a plně romantické záležitosti, který u něj beru jako posun k lepšímu. Příběh o dvou časových rovinách je místy hodně smutný, drsný, přesto nakonec tak neskutečně pozitivně působící snímek! Ano, někdy se jedna láska táhne i přes generace. I přes to všechno se přiznám, že s výsledným vysokým hodnocením jsem dlouho váhal, neboť některých maličkostí a scén nás mohl režisér opět ušetřit. Zážitku ale hodně pomáhá nádherná hudba a hlavně emoce druhé poloviny filmu, zejména loučení u vlaku jedoucího s vojáky do války a poté následný závěr, který odhalíte pointu onoho použití dvou časových rovin vyprávění, mě skutečně emocionálně dostaly a děkuji filmařům a také hercům za ten krásný pocit při závěrečných titulcích! 90%. (25.09.2005)

Nalomený osud je tradičním podpůrným tématem současné (notně sladkobolně založené) Korejské kinematografie. Evropskému divákovi by se zdálo, že ty vizuální nádhery musí až splývat, ale to nezná asiaty. Ti opravdu nejsou jako my... Classic to je překrásný příběh umocněný zatraceně emocionální hudbou v obrazech, z nichž by si každý do svého pokoje nějaký vybral. Herci se drží i u poněkud přemotivovaných dialogů, ale nejkrásnější na tom všem je čistota. Ten film je tak průzračně čistý a nezkažený, že budete na konci ve velkém opojení a nebudete věřit. Krása ještě existuje. Ano, tenhle komentář je kýč a Classic taky, ale nádherný kýč.... (02.03.2008)

"Dobrý deň, prosím si 20 deka kórejskej romantiky.". "Ale pane, kórejskú predávame vždy len v trojkilovom balení.". Aha, tak dobre, tak fajn. Dá sa, i keď čoho je veľa, toho je moc. No ak je nejaká kinematografia zručná v nadrozmernom dávkovaní uslzenej zaláskovanosti, je to práve tá juhokórejská. Nebojaca sa zároveň do príbehu nerušivo zakomponovať nielen dušu hrdinov, hľadajúcu skutočné city. Ale aj: skutočného strašidelného ducha, srandovného opileckého bezdomovca, scénu z reálnej vojny, hľadanie hovnivála medzi kravskými lajnami, pokus o samovraždu, reálne fackovanie, ako povzbudenie k záverečnému potlesku v divadle, testovanie výkalov adeptov vojenskej školy, vtrhnutie holubov do obývacej izby cez otvorené okno (toto sa mi raz stalo, no viac ako romantické - to bolo dezinfekčné - riadne zasrali koberce), lapanie svätojánskej mušky do dlane (podľa mojich analogických skúseností, svätojánska muška v dlani po dolapení takmer vždy zhasla svetielko), zmoknutie až na kožu a tak. Príjemná rozprávka. (18.02.2021)