Úsměv Mony Lisy

Nepotěšilo mě to, nepotěšilo. Námětově i obsazením to mělo navíc než na vybledlý barvotisk padesátých let, kde jedno klišé přebíjí druhé. Ono se dá pracovat i se stokrát provařeným námětem, když to člověk umí, jak dokazuje zde již mnohokrát zmiňovaná Společnost mrtvých básníků. Její obdobou v sukni by Úsměv rád byl, ale scénáristicky ani herecky na to prostě nemá a Julia Roberts není Robin Williams, zvláště když ji její mladší kolegyně zastiňují jak šarmem, tak hereckými vlohami. Tudíž se místo revoluce dočkáme rozpačitého pokašlávání. (01.07.2007)

Hollywoodske klišé, na ktoré sa ale dobre pozerá. Dnes by snímok zaujal určité vrstvy ešte viac, ako pred 20timi rokmi. Všetci vieme, ako dnešná doba funguje a na akých princípoch stojí. Keďže ide o komerčný produkt, nieje tu miesto na nejaké to laškovanie s divákmi a ide len o trblietavé divadielko so slušnými hereckými výkonmi a výpravou. (05.09.2022)

Na jednu stranu ano, je to celkem zajímavý obraz doby s postavami, které jsou uvěřitelné, ale na druhou stranu je to příběh, který neskutečně šustí papírem. Na konci je happy end, který se zdá skoro vynucený, a vy najednou máte mít rádi postavu, kterou jste celou dobu nesnášeli. Uvědomíte si, že ze všech se najednou stávají karikatury, které nic neřeknou, jen hrají pro příběh. Ano, celkem to funguje, ale to je u podobných filmů normální. Je škoda, že snímek nepřináší nic navíc, podobě jako to udělal film "Černobílý svět", s nímž má "Úsměv Mony Lisy" celkem dost společného. (02.01.2014)

Moje v poslední době čím dál oblíbenější Julia Roberts zklamala na plné čáře. Jako hlavní postava nefunguje tak jak by měla. Scénář jí dává docela velký prostor, ale ona působí spíše takovým zadupaným dojmem. Ve vyhrocených chvílích jsem jí vůbec nevěřil, mnohem lépe jí seděla klidná fáze příběhu, například scéna, kdy hrála se svými studentkami hru na pravdu. Prakticky mohu říct, že ji překonávají v hereckém projevu skoro všichni. Scénář je příliš plytký a ani Mike Newell jej nezvedá svou řemeslností o moc výše. Zajímavé lokace, které měly být jedním z hlavních lákadel jsou též příliš zazděné a nevýrazné. Úsměv Mony Lisy není zrovna vzorkem funkčního filmu. Až na jednu, dvě scény a jednu výborně napsanou postavu nemá absolutně co nabídnout. Jediným kladem tak zůstavá - alespoň pro mě překvapivě skvěle hrající - Kirsten Dunst, která od samotného začátku přebírá roli tahouna příběhu a jedině s ní se stávají vyhrocené chvíli opravdu funkčními (může za to i velmi dobře napsaná postava - v porovnání s ostatními). Ale vraťme se ke scénáři. Hlavní linie příběhu je nezajímavá a rozhodně nepůsobí dojmem, že by mohla udržet diváka u televizních obrazovek. Vedlejší linky jsou o poznání lepší, ale scénárista do nich vchází skoro stejně rychle jako je opouští. Příběh postrádá větší soudržnost a na romantickou komedii překvapuje i přílišným soustředěním na hlavní hrdinku a její práci - nikoli soukromí. (01.07.2007)

Film o búraní konvencií prerozprávaný konvenčnými filmovými prostriedkami je... akosi kontraproduktívny. Dievčatá a ženy sú viac menej iba typmi. Máme tu promiskuitku, rebelku, tradične rodinne založené dievča, ošklivku atď. Našťastie im známe herečky dávajú hlbší rozmer než samotný scenár. Ten sa odhodlal smerom k záveru vysloviť názor, že pani učiteľka sem prišla vlastne vnucovať vlastný, liberálny spôsob života a zamieňa si to so skutočnou voľbou jej študentiek, ale tento záchytný bod sa taktiež nachádza viac na povrchu, než by sa stal pevným základom filmu, respektíve je príliš explicitne vyjadrený. Záver vyznieva trocha do stratena, je unáhlený a o katarzii tu nemôže byť reč. Samozrejme nesmie chýbať fešný profák, ktorý spáva so študentkami. Inak ide ale o solídne dielko, ktoré má svoje momenty, malo ich mať ale podstatne viac. (03.01.2020)