Úsměv Mony Lisy

Příběh o puritánství americké společnosti vybízí ke srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků , ale ani pohled, úsměv a snaha Julie Roberts tento příjemně koukatelný snímek nepovýší do dramatické roviny. A komediálních prvků je taky poskrovnu. Nejvíc se asi naplňuje ten romantický náboj. Škoda, celkové vyznění je polovičaté. (30.01.2009)

Na jednu stranu ano, je to celkem zajímavý obraz doby s postavami, které jsou uvěřitelné, ale na druhou stranu je to příběh, který neskutečně šustí papírem. Na konci je happy end, který se zdá skoro vynucený, a vy najednou máte mít rádi postavu, kterou jste celou dobu nesnášeli. Uvědomíte si, že ze všech se najednou stávají karikatury, které nic neřeknou, jen hrají pro příběh. Ano, celkem to funguje, ale to je u podobných filmů normální. Je škoda, že snímek nepřináší nic navíc, podobě jako to udělal film "Černobílý svět", s nímž má "Úsměv Mony Lisy" celkem dost společného. (02.01.2014)

O ženě, která "nezapadla" - ani se o to nesnažila. O ženě, která byla emancipovanější, než bylo její okolí schopné akceptovat. Vážení přátelé, zdá se, že i TOHLE byla padesátá léta osvíceného dvacátého století. Konkrétně akademický rok 1953/1954 na prestižní dívčí univerzitě Wellesley College v Massachusetts. Naštěstí mě od něho dělí dostatečná vzdálenost, a to z hlediska času - i prostoru, neboť "Země neomezených možností" se nachází daleko za oceánem. P.S.: TV Nova se OPĚT projevila a podle svých nejnovějších zvyklostí odstřihla závěrečné titulky. Tentokrát se jí spolu s nimi podařilo částečně zlikvidovat i pointu. Pokud se dobře pamatuju, zajímavé postřehy provázely i předmětné titulky, ale TV Nova má evidentně jiné priority nežli v hlavním vysílacím čase "odvysílat" film až do konce. A tak podala jen další důkaz, že by mohla aspirovat na titul "Největší buran roku 2011". Nezbývá mi než doufat, že se její zvyky nerozšíří mezi ostatní komerční televizní stanice, neboť blbé nápady bývají občas vysoce nakažlivé. (23.12.2011)

Docela zábava u tohoto filmu sledovat počty hvězdiček a komentáře, jaké mu přisuzuje ženská, anebo mužská část diváků. Dnes již jednoduše není doba, kdy je žena v mládí připravována pouze na to, býti oddanou manželkou a matkou. Samozřejmě, touha po pořádným chlapovi či mateřský cit nikdy nezmizí, ale není to již "pouze". (Pokud nastane ten správný okamžik a setkají se TI DVA, poznají to zpravidla na první pohled, a vzdělání, rozhled a znalosti nemusí být problém, dokonce zkušenosti a vědomí si sama sebe jim naopak mohou pomoci překonat skutečné životní zkoušky.) Málokterá má na čele vytetováno: "Budu Ti do smrti vařit stejně dobře jako Tvá matka, budu Ti po vůli a nikdy po Tobě nebudu nic chtít". To snad již ani v žádné zapadlé horské vísce nefunguje. Jojo, je jiná doba, kde každý má nárok na tolik prostoru, kolik chce a kolik si vybojuje. Takže zpět od cejchování druhého pohlaví k značkování filmů. (11.10.2005)

Ďalšie utrpenie, do ktorého som sa pustil len kvôli tomu, že sa dej odohráva v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Bola to určite zaujímavá téma, ktorá ale nebola vôbec dobre prevedená. Bola to nuda a žiadna postava nebola dobre napísaná. Nesklamala ma jedine Maggie Gyllenhaal, i keď jej postavu som si tiež veľmi neobľúbil. Skoro presne dve hodiny plné nudného klábosenia a nezáživných rozhovorov medzi mnohými ženami. Hudba tiež nič nezachránila a to sa na hudbu týchto rokov vždy teším. Sklamanie, i keď veľa som od tohto filmu tiež nečakal. (17.02.2015)