Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (221)

Faidra 

všechny recenze uživatele

Nepotěšilo mě to, nepotěšilo. Námětově i obsazením to mělo navíc než na vybledlý barvotisk padesátých let, kde jedno klišé přebíjí druhé. Ono se dá pracovat i se stokrát provařeným námětem, když to člověk umí, jak dokazuje zde již mnohokrát zmiňovaná Společnost mrtvých básníků. Její obdobou v sukni by Úsměv rád byl, ale scénáristicky ani herecky na to prostě nemá a Julia Roberts není Robin Williams, zvláště když ji její mladší kolegyně zastiňují jak šarmem, tak hereckými vlohami. Tudíž se místo revoluce dočkáme rozpačitého pokašlávání. ()

flanker.27 odpad!

všechny recenze uživatele

Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. ()

Reklama

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

Od filmu s tolika výtečnými herci bych čekala něco víc. Měl své jisté kouzlo, byl zajímavý, ale ne až natolik zajímavý, že by mě naprosto pohltil a po jeho skončení jsem měla pocit, jako bych o něco přicházela, dokud jsem snímek neviděla. Asi teprve druhý film, ve kterém mi není Julia Robert nesympatická. Takový průměrný film, který ani neurazí, ani nenadchne. P.S.: To jak tyhle borky ovládaly datování, místa nálezu a názvy děl, bych teda taky chtěla umět, jelikož při tom neskutečném počtu a rozpětí výtvarných děl, jaké dneska na světě je, mi spadla čelist. Výtvarné umění studuju a teda řekla bych Vám tak půlku těch přesných datací. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Moralita s lehce předvídatelným dějem. Julia Roberts je milá, Kirsten Dunst je naprostá slepice, Julia Stiles neví, který z těchto dvou směrů následovat a Maggie Gyllenhaal to má všechno sympaticky na háku. Všechny hrají dobře, ale stejně je výsledek přinejlepším průměrný a nevím, za co bych mu mohl dát třetí hvězdičku. ()

Turiec 

všechny recenze uživatele

Možnože film vystihuje postavenie žien v niektorých častiach Ameriky v 50-tych rokoch a mohol by to byť aj celkom vydarený film, ale... Scenáristovi sa ponúkalo viacero dejových rovín. Okrem správania a postavenia, žien, konzervativizmu a miernej rebélii je tu aj nová učiteľka, ktorá dostane zabrať a vytŕča z davu. Vznikol však len pomerne nudný a nevýrazný film. ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Scény v posluchárně se točily na kolumbijské univerzitě, jejíž přednášková síň slouží už 50 let k natáčení filmů. (HappySmile)
  • Aby se Julia Roberts připravila na svou roli, navštěvovala přednášky umění a historie na univerzitě v New Yorku. Hlavní představitelky pak strávily před natáčením 2 týdny v dívčí škole. (HappySmile)
  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)

Reklama

Reklama