Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (220)

Wormboy 

všechny recenze uživatele

Tazkopadny film s Juliou Roberts v ulohe v akej sme ju videli uz niekolko krat, s Kirsten Dunst, ktora podstatne viac zaujala v Smrti panien S.C.Zo zaciatku pri prvej debate o umeni a jeho postaveni som sa tesil na dalsie a dalsie rozpravy o dolezitosti a rozdielnom vnimani umenia, namiesto toho som vsak dostal nemastnu a neslanu tazkotonaznu velerybu, ktora mi zrejme po par hodinach vyprsi z hlavy...skoda PS: je neuveritelne ako dokazu dvaja odlisni rezisery spracovat v podstate obdobnu tematiku. Kym Peter Weir so svojim Spolocenstvom mrtvych basnikov doslova exceloval, Mike Newell sa topi v bezradnosti a s nim aj herci, ktori zrejme ani nevedia, co maju hrat. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Julie Roberts je mi tu po dlouhé době dokonce příjemnou postavou, která chce ve své době něco změnit a pomoct tak svým žákyním. Ze začátku je nepochopena, ale na konci je obdivována. Rozhodně předvídatelný film, ale je příjemný na tolik, že mu jeho chybičky odpustíte a budete rádi sledovat dobu, která je naštěstí již pryč. ()

Reklama

Morloth 

všechny recenze uživatele

Pokud vezmete Dead Poets Society, místo Williamse použijete Robertsovou, místo kluků holky, místo literatury výtvarné umění. Pokud přidáte rádoby zajímavý "feministický" příběh, spoustu moudrých řečí a patosu. K tomu špetku zajímavé, leč značně vypočítavé a "umělecké" kamery. Špetku hvězd a jako šafránu na vrch nezajímavou Newellovu režii. Máte a lá hop! Úsměv Mony Lisy. Zkonzumovat a nevracet se. ()

Reiniš 

všechny recenze uživatele

Ve filmu se mi hodně líbila postava Jůlinky Robertsové i její výkon a nezaměnitelný široký úsměv. Na druhou stranu mi, ale vadilo jak málo je jí věnováno prostoru, ačkoliv se jedná o hlavní postavu. Celkově je vlastně film dost "opatrný". Jako by se snažil, aby se líbil každému. To se mu moc nedaří a místy je to docela nuda. Pořád se sice jedná o průměrnou oddychovku, ale od takového režiséra jako je Mike Newell bych čekal víc. ()

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Producenti chtěli původně pro film použít Bryan Mawr College, nakonec ale využili Wellesley College. (HappySmile)
  • Aby se Julia Roberts připravila na svou roli, navštěvovala přednášky umění a historie na univerzitě v New Yorku. Hlavní představitelky pak strávily před natáčením 2 týdny v dívčí škole. (HappySmile)
  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)

Reklama

Reklama