Úsměv Mony Lisy

Film o búraní konvencií prerozprávaný konvenčnými filmovými prostriedkami je... akosi kontraproduktívny. Dievčatá a ženy sú viac menej iba typmi. Máme tu promiskuitku, rebelku, tradične rodinne založené dievča, ošklivku atď. Našťastie im známe herečky dávajú hlbší rozmer než samotný scenár. Ten sa odhodlal smerom k záveru vysloviť názor, že pani učiteľka sem prišla vlastne vnucovať vlastný, liberálny spôsob života a zamieňa si to so skutočnou voľbou jej študentiek, ale tento záchytný bod sa taktiež nachádza viac na povrchu, než by sa stal pevným základom filmu, respektíve je príliš explicitne vyjadrený. Záver vyznieva trocha do stratena, je unáhlený a o katarzii tu nemôže byť reč. Samozrejme nesmie chýbať fešný profák, ktorý spáva so študentkami. Inak ide ale o solídne dielko, ktoré má svoje momenty, malo ich mať ale podstatne viac. (03.01.2020)

Ve filmu se mi hodně líbila postava Jůlinky Robertsové i její výkon a nezaměnitelný široký úsměv. Na druhou stranu mi, ale vadilo jak málo je jí věnováno prostoru, ačkoliv se jedná o hlavní postavu. Celkově je vlastně film dost "opatrný". Jako by se snažil, aby se líbil každému. To se mu moc nedaří a místy je to docela nuda. Pořád se sice jedná o průměrnou oddychovku, ale od takového režiséra jako je Mike Newell bych čekal víc. (01.07.2007)

...deformace vnímání svobody a tupého následování manžela jako profese... ...husí kůže a neuvěřitelnost nesmyslné manipulace lidské (ženské) mysli... a to že je mediální manipulace nový vynález... kvalitní herecké výkony a Julie jako učitelka, milující umění a svobodu myšlení... říkám ano jí i učení, které osvobozuje... (08.10.2014)

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. (11.10.2006)

Je tam moc kýče, kýče, který se navíc v určitých scénách vůbec nehodil. A paradoxně až na hlavní postavu mi ten film připadá co do uvěřitelnosti, psychologie a to, co o téhle "těžké" době vím, dobře zpracovaný (hlavní postava byla snad dobře napsaná, ale podle mého za tu dobu, než se dostala na plátno, něco ztratila a bavila mě méně, než by snad měla). Nejvíc bych pozvedla Maggie Gyllenhaal, bez jejíž postavy by ten film byl o čtvrtinu nudnější a práznější. A - takže pojďme to shrnout - podle mého byly některé scény, určité dobové detaily a vykreslení onoho "neviditelného ženského problému doby" (a prosím vás, zapomeňte na heslo feminismus, když ho chápete jen v souvislosti dnešních ortodoxních bláznů, kteří se v tomhle světě ztartili a neví, co se sebou). Na druhou stranu je tam toho spoustu nedotaženého, nebo naopak přeplácaného a odporujícího si. Takže tři a tři čtvrtě. (08.04.2007)