Crash

Tento motív mohol u každého iného rejžu vyzerať úplne ináč. Taký Michael Bay by z toho spravil explozívny akčňák ( automobilové naháňačky sú jeho terno ), Scorsese by tomu dal zrejme šťavu ´´fakujúcich´´ gangsterských thrillerov ( a asi by to dopadlo ako TAXIKÁR ), no a taký Spielberg by sa do takéhoto námetu zrejme ani nepustil ( aj keď už jednu knihu od Ballarda sfilmoval ). A preto príde angažovanie sa Davida Cronenberga, ako zrejme nevyhnutné, menšie zlo. Nedal tomu ale svoje osobitné režijné kúzlo. Jeho drastické ´´body horory´´ majú viac temna a tajomna, ako tento rozvláčny, pomerne nudný, technicky síce zdatný, ale neokázalý...ktovie čo. Alebo šlo len o výplň času z dlhej chvíle? (17.05.2018)

Já si v úchylnostech teda moc nelibuju, ale že jde o mistra Cronenbrega, udělal jsem výjimku. Vlastně jsem tak ujetou podívanou ani nečekal. Režisérova láska k autům, tělesné sebedestrukci a nevšednímu tělesnému uspokojení je zde skloubena do zajímavého scénáře, který prakticky nemá děj, ale při množtví tolika úchylností byste si nějaké dění ani neuvědomovali, takže je to jedno. Obdivuji odvahu a výkon všech zůčastněných, zejména teda Eliase Kotease, kterého mám zafixovaného spíše jako bezvýhradného klaďase, než jako bezmezného perverzáka. K zajímavé hudbě Howarda Shora nemám žádné výhrady. Myslím, že dokonale vystihla náladu celého filmu. David Cronenberg se pustil do velmi bizarního a zajímavého snímku, který je jistě silně kontroverzní, ale své diváky si bez pochyb najde. (06.08.2011)

Miluji filmy, které jsou už od počátku rozděleny do dvou táborů. Miluji bizarní filmy. Miluji filmy Davida Cronenberga. Crash je stoprocentně atmosférická kontroverze, která se nebojí totální bizarnosti, sexu, autonehod, sexu po autonehodách, psychologické komplikovanosti, minimálnímu počtu dialogů a atmosféry tak mrazivé, že budete mít po celou dobu husí kůži a chuť na víno. Herecké obsazení, v čele s charismatickým Jamesem Spaderem nemohlo být vybráno lépe a Howard Shore klasicky výborný a opět se trefil do Cronenbergovy nálady filmu. Vzrušující snímek. (06.07.2012)

Chápem, že pre niektorých divákov je táto snímka nestráviteľná a považujú ju za perverznú a mimoriadne kontroverznú (právom). No pre mňa je Crash ďalšou ukážkou geniality majstra podivností - Davida Cronenberga. Crash je chladná, eroticky dráždivá snímka so svojskou atmosférou, netradičnou hudbou (Howard Shore) a skvostným hereckým obsadením, odohrávajúca sa v smutnom prostredí, v ktorom city prestávajú mať význam a na povrch sa prediera živočíšnosť a zvrátenosť ľudských bytostí, ktoré sa za cenu dokonalého sexuálneho vzrušenia vydávajú na cestu istej deštrukcie vlastného organizmu. Je to snímka, pre náročnejšie publikum, ktoré pozná tvorbu režiséra a dokáže ju oceniť, ostatní ostanú po skončení snímky celkom určite značne šokovaní. (01.12.2007)

Nemá cenu předstírat, napoprvé (2019) mě Crash okouzlil primárně svou kontroverzností, zhruba do mého třicátého roku věku pro mě totiž – a teď přijde nutné zjednodušení, někdy to holt jinak nejde – nejvyšší kvalitu měla ta díla, která pohoršovala měšťáka (v tomto konkrétním případě – a opět zjednodušeně - tetky a strýce durdící se na tím, že se ve filmu imrvére souloží, a při jakých nepředstavitelných příležitostech, no fuj!). Nyní jsem – troufám si říci – dále; ano, stále jsem nepřátelsky naladěn vůči průměrnosti, ale dnes už si zkrátka má nadšení z překračování uměleckých (potažmo etických) hranic hledají silnější rozumová zdůvodnění. Co jsem si tedy uvědomil skrze druhou projekci Crashe, resp. na co z filmu má smysl upozornit komentářem? a) Fascinuju mě, kterak se Cronenbergovi podařilo přijít s vizí světa, u něhož je nerozhodnutelné, zda v něm jakožto první princip vládne Erós (sexuální touha; prostředek k zachovávání života), nebo Thanatos (puzení k smrti; touha rozplynout se v nebytí), resp. znovu si položit otázku o vztahu mezi těmito Tužbami (tužbami s velkým té, jelikož všechno ostatní chtění je v posledku redukovatelné na tyto dvě tužby). Jak vidno, nemusí být nutně v protikladu, jak to pojímá common sense, klidně mohou bezrozporně přecházet jedna v druhou! To má přeci hluboké filosofické konsekvence: život už nelze definovat jakožto opak smrti (na to jsou v sebe moc vpletena jejich „generátory“) a obraceně; účelem sexuální touhy není nutně snaha zachovat rod, nýbrž může být výrazem touhy rozpustit se v prázdnotě atd. b) Druhá velká nerozlišitelnost (právě jistá sbíhavost se zdá být hlavním motivem filmu), s kterou přichází tento film panuje mezi lidským tělem a strojem (automobilem). V mnoha mistrných choreografiích se těla mění ve stroje (kupř. scéna v auto-myčce, kdy SPOILER se Vaughan zmocňuje Catherine v obdobném rytmu jako se postřikovače zmocňují Vaughanova vraku SPOILER) a stroje v těla (srážky aut připomínají penetraci atd.), všeříkající je postava Gabrielle (Rosanna Arquette), žena-stroj. c) V neposlední řadě je Crash zajímavý i ze sociologického hlediska. V tomto bodě ponejvíce hrozí, že se pouštím do nadinterpretace (tedy vkládám do díla něco, co tam není), za mě však Crash mimo jiné ukazuje, že permisivita může i být represivní (via Slavoj Žižek). Jinými slovy, tam, kde je vše povoleno, si subjekt pod imperativem „Můžeš vše, užij si to!“ hledá nutně stále extrémnější (patologičtější?) způsoby realizace. Je poněkud paradoxní, že film, ve kterém se postavám ustavičně „zapalují lýtka“ působí tak odtažitě, odosobněně, jeho intimita se jeví být falešnou. Vezměme si už úvodní situaci, kdy se manželská dvojice stimuluje mimomanželskými aférkami. To by se pod vládou Talibanu (resp. Katolibanu) stát nemohlo, resp. možná teprve zákaz by do tohoto sexuálního chování mezi manželé vnesl skutečnou jiskru. 95 % Výstižný komentář: lupuscanis (24.04.2023)