Moje sestra vlkodlak

No horor to jako moc neni, co si budem povídat, těch pár kravých scén a dost divně vyrobenej vlkodlak asi jen tak někoho nepostraší, i když, kdo ví. Vlastně skoro za celej film se pořádně setkáme s vlkodlakem až někdy na konci, jinak to je takovej čajíček. Ale zase na druhou stranu můžu říct, že sem se prakticky nenudil a to hlavně díky docela slušný temný atmosféře, ale jako horor bych to fakt nebral a ani jako komedii, hororovejch je tam asi jenom posledních 20 minut, ale zase zato velice slišně krvavejch a z komedie tam neni ani minuta (05.11.2006)

Škoda, že tohle není "obyčejný příběh" o dvou středoškolačkách - začátek vyprávění zvláštního osudu cynických sestřiček je totiž dost povedený, vtipný a překvapivě není přihlouplý, první část se mi opravdu líbila. Bohužel, jakmile začalo silněji prosvítat vlkodlačí téma, většina kladů se mu tiše uklidila z cesty a poslední asi dvacítka minut byla k ukousání. Samotná podoba werewolfa je čiré ZLO, tahle rasa má snad svůj výskyt na stříbrném plátně prokletý... (24.06.2008)

Inovativní pohled na vlkodlačí subžánr, ve kterém nakonec ani tak nejde o samotné vlkodlaky jako o vztah dvou dospívajících sester, kterým se nedaří zapadnout mezi své vrstevníky, o což víceméně ani nestojí. I tak snímek plný pikantních záběrů, který rozhodně stojí za pozornost a v rámci vlkodlačích filmů osvěžující podívaná. Navíc perfektní psychologické vykreslení dvou hlavních postav, které můžete v reálném světě potkat pod jmény hirnlego (G.) & kiddo (B.) (09.09.2010)

S kanadskou werewolf horrorovou sériou "Moja sestra je vlkodlak" som sa zoznámil trocha neobvyklým spôsobom. Ako prvú som videl tretiu časť, ktorá sa odohráva v roku 1895. Je to taký akýsi zvláštny prequel. Potom som zhliadol časť s poradovým číslom dva. Tá sa točila hlavne okolo tmavovlásky Brigitte. No a teraz sa mi dostal do rúk úvodný film. Takže už konečne viem ako sa to celé začalo. Už poznám príbeh dvoch vlkodlačích sestier celý. *** (26.05.2016)

Urban Legend, Bride of Chucky, Fredy Vs. Jason, Halloween H2O... prelom 90tych a nultých rokov je jedna z najpodceňovanejších etáp v dejinách hororu. Dôkazom je aj Ginger Snaps, vizuálne perfektne uchopený vlkodlačí film. Film stojí primárne na premyslenej práci kamery, prepojenej s naratívnou stratégiou: zameriavame sa primárne na dvojicu sestier prítomných azda v každom jednom zábere, čo v súhre s využívaním širokoúhlych objektívov a deformácie obrazu (aj v'daka colorgradingu nie zriedka pripomínajúce ilustrácie z 80kových hororových komiksov) vytvára husto klaustrofobické, paranoidne tiesnivé rozpoloženie, nadväzujúce na obavy z premien tela jednej z protagonistiek. Divák je v rozprávaní filmu pocitovo doslova uväznený. Premena tela teenagerky na vlkodlačie telo ponúka slušný interpretačný rozstrel, spojený so sebaprijímaním jedinca v čase puberty. Proste oplatí sa to vidieť. Neprávom premlčaný klenot. PS. a total cením ten analógový lacák na konci. (23.10.2022)