Moje sestra vlkodlak

Po všech stránkách povedená kombinace coming of age a vlkodlačího hororu, která je nápaditou metaforou dospívání a všeho, co s tím souvisí, od menstruace, přes měnící se tělo, sexuální probuzení, nakažení pohlavní chorobou a drogy, až po odcizování nejlepších kamarádek... Ginger a Brigitte jsou velice sympaticky napsané, obsazené i zahrané outsiderky, lehce vyšinutá kamera tomu dodává krásně znepokojivou atmosféru a není nouze o krev, zábavné nechutnosti a oldschool masky a efekty. (03.06.2022)

Vlkodlačí horory to mají těžké - lykanti mnohé sdílí se svými upřími bratry, ale nemají ani zdaleka tak silné charisma a sympatie diváků. A jen velmi zřídka je lze vidět na plátně v jejich změněném stadiu tak, aby při tom nepůsobili lacině a směšně, čímž krutě trpí i Ginger Snaps, protože masky v posledních dvaceti minutách vypadají přinejlepším jako něco co dřív použili v televizní Buffy. Což už tak dost nejisté atmosféře opravdu mnoho nepřidává... a přitom je to nemalá škoda, protože první polovina je vysloveně skvělá, a to obzvlášť co se "obyčejného" úvodu se dvěma teenage outsiderkami týče. Jejich dekadentní a anarchistické působení na maloměšťácké škole, a i pozdější poznávání tajů přícházejícího vlkodlačího prokletí je totiž nejen zábavné, ale kupodivu i dosti chytré a civilní. Leč, poslední třetina už holt kvalitativně klesá, takže počáteční nadšení pomalu ale jistě vyprchává... až k lehce znuděnému průměru. 7/10 (15.11.2010)

Umně natočený vlkodlačí horor a vzhledem k tomu, co jsem zatím do teď ve vlkodlačím hororu viděl (Howling, Dog Soldiers a polský film Wilczyca) hororem velmi dobrým. Přeměna titulní hrdinky je moc pěkně podaná a udělaná. Avšak moje favoritka je jasně její sestra Brigitte s věčně načuřeným výrazem. Nedávno jsem znovu viděl polskou Vlčici, která je o několik tříd lepší a je určitě na poli tohoto žánru nepřekonaná. (28.12.2004)

Vlkodlačí filmy obvykle opakují ty samé postupy a příběh a často jejich kvalita není zrovna nejlepší. Výjimek je v těchto filmech hrozně málo, ale Ginger snaps (s podivně přiblblým českým názvem Moje sestra vlkodlak) je jedna z těch nejvýraznejších. Divák sleduje dvě sestry ve věku patnáct a šestnáct, co chcou být děsně alternativní a mezi vrstevníky jsou za outsidery, protože jejich zábava jsou vesměs jenom samé morbidity. Řeší se problémy s dospíváním a s kolektivem na střední škole asi jako v nějakém běžném středoškoláckém filmu, jenže s tím rozdílem, že starší ze sester, Ginger, dospívá krom běžného lidského procesu dospívání taky trochu jiným způsobem vzhledem k tomu, že ji jednoho večera kousl vlkodlak. Film velmi zajímavě kombinuje prvky pohlavního dospívání jako menstruaci, první sex, hovory s rodiči na toto téma atd. s vlkodlačími povídačkami a normálním životem na střední škole a tenhle pletenec není hloupý a není to nijak násilně naroubované na sebe, dokonce u toho stihnou i trochu morbidního humoru a nakonec dojde i na slušně natočené strašidelné scény. Na scéně je především ústřední sourozenecká dvojice a menší role jsou tam spíš jenom k popohnání příběhu dál než aby měly nějaký větší prostor, jen jejich matka v příběhu má trochu výraznější roli, protože i když tam moc není, tak díky ní je ten film mnohem blíž tomu žánrovému crossoveru. Hlavní role jsou ale obsazeny sympaticky a hlavně velmi dobře zahrané. Katharine Isabelle jako Ginger zahrála takovou tu vzdorovitou alternativní puberťačku, která je z dvojice ta dominantní, slušně a hlavně Emily Perkins, která zvládla v třiadvaceti letech zahrát divnou patnáctiletou holku, která po vzoru své sestry chce taky být tak "drsná" ale ve skutečnosti taková prostě není, úplně výborným způsobem. Samozřejmě se taky někdy musí objevit vlkodlak a co tomu filmu prospívá nejvíc je, že se vlkodlak právěže moc neobjevuje :) a nejvíc se objeví až na konci filmu, kde ale vypadá dost gumově. Ve výsledku je to ale velmi odlišným a zajímavým způsobem pojatý vlkodlačí film, který patří mezi tu hrstku dobrých vlkodlačích filmů, které za ta léta už vznikly. (13.11.2010)

Škoda, že tohle není "obyčejný příběh" o dvou středoškolačkách - začátek vyprávění zvláštního osudu cynických sestřiček je totiž dost povedený, vtipný a překvapivě není přihlouplý, první část se mi opravdu líbila. Bohužel, jakmile začalo silněji prosvítat vlkodlačí téma, většina kladů se mu tiše uklidila z cesty a poslední asi dvacítka minut byla k ukousání. Samotná podoba werewolfa je čiré ZLO, tahle rasa má snad svůj výskyt na stříbrném plátně prokletý... (24.06.2008)