Příliš dokonalá podoba

Za tip na tenhle film vděčím uživatelce Ratchetka. Sice se mi potvrdilo to co jsem si myslel a to že, jsem tenhle film už kdysi dávno viděl. Až na pár scén jsem si z něho ale moc nepamatoval. Tak jsem si dal opáčko a můžu hodnotit. Co se týče Cronenbergovi tvorby určitě jde o jeden z jeho slabších kousků nebo alespoň mě nesedl tak jako jeho ostatní filmy. Nutno podotknout, že i Cronenbergův slabší kousek je ve světě filmu pořád nadstandartní zábavou. (25.04.2023)

Je život bez vazby k druhému člověku jednodušší? A můžeme vůbec žít jako jednoznační jedinci, jejichž vztahy existují do té míry, kdy je to jen oboustranně výhodné - nebo se spojitostem nevyhneme? A další otázky, které Cronenberg pitvá až naturalisticky doslovně s, pro něj obvykle nekompromisním, nahlížením na lidstvo jako organismus. Tělesnost a myšlenky s city nelze oddělit, tak jako nelze oddělit od lidí, protože vždy budeme nuceni žít alespoň se sebou samými. Jednoduše film podnětný, tak jako může být děsivý nebo uhrančivý. (22.08.2016)

Z počiatočného klišé o dvojčatách (jeden roztopašný extrovert, druhý zádumčivý introvert, žena medzi nimi) sa časom vyvinie dusná psychologická dráma s funkčnými prvkami body-hororu a s excelujúcimi dvojčatami Jeremym a Jeremym Ironsom. Niektoré línie sú ale značne nedotiahnuté (celá postava Claire Niveau), ale aj tak ide asi o vo svojej dobe najkomplexnejšieho Cronenberga. (10.07.2015)

Kdysi jsem slyšela, jak Cronenberg popisuje svůj sen. Zněl nějak takto: "Zdálo se mi, že stojím na poušti a přede mnou v dálce stojí něco vysokého a tmavého. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že to je kudlanka nábožná v lidské velikosti. Něco zvracela. Měla pod sebou velkou hromádku, tvarem podobnou ležícímu člověku. Zavřel jsem oči a když jsem je znovu otevřel, viděl jsem nad sebou hlavu oné kudlanky." Možná bych se takovému snu u jiných lidí divila, ale když vidím Cronenbergovy filmy, v kterých nechybí nějaká podoba masochismu a většinou dobrovolné znetvoření, nedivím se už ničemu. Dobrý film, ale určitě ne Cronenbergův nejlepší. Žádný velký zvrat ani závěr se bohužel nekoná. Cronenberg rád šokuje a většinou se mu to i daří, ale šok ještě neznamená dobrý film. (04.08.2008)

Cronenberg opäť raz robí exkurziu do psychológie podvedomia, kde sprievodcami sú bizarnosť a depresia. Neobyčajne náročné dielo, sledujúce postupný psychologický rozvrat osobnosti, ktorá keď sa raz spustí, nedá sa už potom zastaviť. Paradoxne často takým spúšťačom môže byť aj láska. Základom je však mať na pamäti, že niektoré putá sa nedajú roztrhnúť a pokúšať sa o to môže narobiť viac zla ako osohu, je to cesta do pekla. Snímok určite nie je pre každého, snáď iba pre tých, čo si už na Cronenbergovu bizarnosť a ponurosť dokázali zvyknúť, pretože pokiaľ si na ňu zvyknete, už neodoláte. 80/100 (03.07.2014)