Maljukgeori janhoksa

Maljukgeori janhoksa je další jihokorejský film, jenž mě už od začátku chytl a do konce nepustil. Velmi poutavý pohled na nelehký život studenta na korejské střední v 70. letech, kdy tělesné tresty, šikana a bitky byly ve školách běžnou záležitostí a respekt spolužáků tou nejcennější komoditou. Citlivý mladík Hyun-soo potká na cestě za uznáním od okolí a především od svého despotického otce přátelství pomíjivé i trvalé, velkou lásku, podrobí se školnímu drilu a nepsaným pravidlům, panujícím ve školním kolektivu, aby si nakonec uvědomil, že nejdůležitější je mít respekt před sebou samým. Výtečná kombinace dramatu, sociální kritiky a romantiky. (25.10.2005)

Chvílemi mi film velmi připomínal severský Ondskan a vlastně se dá říct, že je zde konečný zážitek stejný jako u švédského snímku. Zaujalo mě hlavně školní část, ale o reálnosti prostředí pochybuji stejně jako u Ondskanu. Jinak romantická linie je dle mého lehký nadprůměr. 75% (30.09.2012)

Solidní středoškolské drama o zakřiknutém klukovi, který to ve finále konečně všem nandá ve stylu svého vzoru Bruce Lee. Doma má tvrdého otce, učitelé ve škole žáky otevřeně pohrdají a běžné jsou fyzické tresty a k tomu nějaká ta šikana. Na druhou stranu náš hrdina patří k těm učenlivějším a slušnějším, takže s představiteli školy má minimální problémy, před šikanou ho chrání cool kamarád a dokáže i zaimponovat své vysněné dívce, takže kdovíjak špatně na tom není. Dost mi to připomnělo KLASS, akorát, že je to mnohem umírněnější. (28.02.2016)

Jeden z nejkrásnějších korejských filmů, které jsem viděla. Velmi působivý, velmi opravdový, smutný a krásný a s výbornými hereckými výkony bez obvyklého přehrávání (hlavně Sang-woo Kwon byl úžasný). Bylo mi velmi smutno z příběhu chlapce, který byl nakonec donucen tolik se změnit a zároveň mě vnitřně uklidnilo, jak to s ním nakonec dopadlo, protože ten konec byl takové smíření a zklidnění a nový začátek. Velmi čistých 5*. (01.04.2006)

MALJUKGEORI JANHOKSA - to je pro mě ideální skloubení linky romantiky, napětí, drámy, sociální sondy atd. A to vše tak perfektně drží pohromadě, že nejde než dát plné hodnocení. Navíc, tento jihokorejský snímek ve mně v několika scénách evokoval britský snímek PINK FLOYD: THE WALL. Není sice tak experimentální a artový (on vlastně takový vůbec není), není ani hudební/muzikálový, ale svou kritikou poměrů školského systému si s Pink Floyďáckým "nastavováním zrcadla" může v mnohém podat ruku. Shrnuto a podtrženo: Výborný film, u kterého si do poslední chvíle nemůžete být jisti, zda-li budete plakat dojetím nebo smutkem. A úplný závěr filmu? Imho - takový je skutečný život. (25.09.2005)