Karate Kid

A zase si jednou nadávám, že jsem ve svém dětství zasklil nějakou klasiku. Protože Karate Kida bych jako malý kid posedlý Strážci vesmíru, Hromkočkami a Matrixem vážně miloval. A přitom to je karate film, který je prakticky bez karate. Toho se dočkáme jen na konci a popravdě jde o nejslabší část celého filmu. Hudebně podkreslená sekvence soubojů (po americku montáž) je ještě dobrá, ale finální souboj Dannyho s Johnnym stojí za prd! Jinak ale převládá nadšení. Dokonalé comming of age, jehož příběh je navíc vcelku originální a i tam, kde na první pohled sleduje šablonu, se většinou nebojí vyhnout se té nejvyšlapanější cestičce. Ano, je to naivní a zjednodušující, ale je to film pro děti. Nebýt toho slabého finále, nebál bych se napálit plný počet. PS: Nějak nepobírám, že z celé dětské trojice je suverénně nejstarší Ralph Macchio. (11.11.2018)

Po mnoha letech jsem se po rozpačitém rozmyšlení rozhodla oživit střípky tohoto pokladu z dětských let. Happy end tu jde sice cítit v kostech od prvních momentů a štěstí hrdinovi nahrává i v těch nejméně šťastných situacích, ale já - i přes tu značnou míru náznaků, že se bude jednat o dítě štěstěny - tomu klukovi z Jersey pro jistotu nepřestávám ani na okamžik držet palce. Danielův oslnivý úsměv, přidrzlý humor a kuráž mě za odměnu provází příběhem od počátečního vykopnutí dveří až po finální 'crane kick' . Ukazuje mi a připomíná, že cesta za vítězstvím je strnitá a i přesto, že píle a vytrvalost se vyplácí, může lehce přijít vniveč při ztrátě rovnováhy. Danny však naštěstí mě ani svého mistra nezklame, naopak naplní pýchou, a to když získává to nejcennější vítězství - vítězství nad svým největším nepřítelem, sám sebou. Uvědoměním si, že ten nejdůležitější souboj vede právě sám se sebou, předčil Daniel všechna moje očekávání, a já zůstávám u obrazovky až do konce posledních tónů a smutně se loučím. První díl Karate Kid obsahuje všechno, po čem cílené publikum touží, a ještě něco navíc. Kouzlo poselství je o to silnější pro svět dospělých, jen se na něj nikdy nesmí zapomínat dívat dětskýma očima, jinak hrozí, že zůstane nevyslyšeno. 5* právě za to připomenutí důležitosti balance, za různé malé detaily nutící mě k zamyšlení a taky kvůli zdejšímu , pro mě překvapivě, nízkému hodnocení. (01.02.2017)

Klasický teenagerský sportovní příběh není o akčních soubojích, vznětlivý chlapec (nový na škole s luxusní přítelkyní) musí nejprve přijmout obrannou filosofii karate, podstoupit kuriózní trénink (leštění aut, broušení podlahy, natírání plotu) a povznést se na duchu, než uspěje v turnaji proti svému šikanovateli z až úsměvně krvelačného doja Cobra Kai. Skvělý Pat Morita (nominován na Oscara!) jeho snažení mistrovsky vede i odlehčuje, jak sype z rukávu jedno zenové životní moudro za druhým, a (nejen) úplný závěr připomene prvního Rockyho. (04.05.2021)

Tak dramatem bych to rozhodně nenazval, spíš nechtěná sportovní komedie. Nemám rád filmy s dětskými hrdiny, to říkám rovnou, přijde mi to nejen nelogické, ale takové neeestetické, prostě to nemusím. Je tu absence prakticky všeho, co má mít alespoň trošku kvalitní film. Odpad to není jen proto, že jsem prostě viděl už horší filmy, ale špatné je to dost. 10% (26.07.2009)

Čekal jsem naprostou kultovku, ale je to jen slabší kultovka. Představoval jsem si něco ve stylu Rockyho (tvrdý trénink, fighty). O karate tam snad ani nejde. To je tam v posledních deseti minutách. Navíc to křepčení co předváděl Daniel-san bych karate ani nenazýval. A ten jeho protivný xicht. Upřímně jsem mu přál každou nakládačku co dostal. Naštěstí to zachraňoval pan Miyagi a Elizabeth Shue. 3+* (31.07.2020)