Režie:
John G. AvildsenScénář:
Robert Mark KamenKamera:
James CrabeHudba:
Bill ContiHrají:
Ralph Macchio, Pat Morita, Elisabeth Shue, Martin Kove, Randee Heller, William Zabka, Rob Garrison, Chad McQueen, Bruce Malmuth, Larry B. Scott, Larry Drake (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Danny La Russo se přestěhuje s matkou z New Jersey do Kalifornie. V novém prostředí se mu příliš nelíbí, zvláště když se hned ze začátku dostane do konfliktu s místní bandou výrostků, vedených sebevědomým Johnnym, který nesnáší, že se Danny úspěšně dvoří jeho bývalé dívce Ali. Danny se chce naučit karate, aby se vyrovnal fyzicky silnějším chlapcům, kteří navštěvují místní školu japonského bojového umění. Starý Japonec Miyagi se Dannyho ujme, vyjedná příměří s Johnnyho partou a slíbí chlapci, že ho připraví na místní přebory. Snaží se svému žákovi vysvětlit základní věc - ovládáním karate se má násilí zabránit, nikoli ho provokovat. Danny zprvu nechápe, proč má místo nácviku úderů natírat Miyagimu plot a leštit auta, ale Japonec chlapci dokáže správnost svého přístupu. Danny zahájí přebory váhavě, ale postupně se zlepšuje a dostane se až do finále... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (257)
Ten legendární čapí kop jsem si pamatoval trochu vznešeněji teda. Nějaká epická disco hudba, zpomalený záběr, barvy aury kolem hlavních nepřátel, mystický hlas mrtvých bojovníků. Však to znáte :-) Z celého Karate Kid je nejzajímavější, že Ralph Macchio, kterému je 23, vypadá na 16. A ta holka na 25. Jako pár pak vypadají strašně legračně. A ještě legračněji vypadá měření sil mezi namakaným Zabkou a tintítkem Macchiem. Minimálně karate, příběh plný klišé, a ani postavy nejsou nějak extra sympatický. O neuvěřitelně přepálený stopáži ani nemluvím. ()
Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. ()
Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. ()
Aj ked som videl tuto seriu v spravnom veku a v dobe, ked bola u nas v kurze, tak ma nikdy nenadchla. Napriek tomu, ze zapletka je roztomile naivna, osemdesiatkovu atmosferu mam rad, Miyagi je zabavny, Elisabeth Shue neskutocne nadherna, tak ma to nejak nebavi. Ralph Macchio mi nie je sympaticky a ani nie je dobry herec. Cela ta jeho romanticka linia ma vôbec nebavila. Zapletka s tyranom Johnnym musela byt otrepana uz v dobe vzniku filmu. Jedine co aj po rokoch funguje su treningove sceny s Miyagim pri ktorych nezabudne ani na svoje mudra. Bitky nie su zle, ale ani nic co by ma ohurilo. Prinajlepsom je to priemerny film. Po dlhych rokoch som si ho pustil len kvôli nadchadzajucej serii Cobra Kai a pravdepodobne si to uz viackrat nepustim. 5/10. ()
Natírání plotu a leštění aut jako nejspolehlivější nácvik bojového umění? Neodvratitelný útok v podobě jednoho kopu?... dnes již úsměvné a naivní ...ale dříve? Film, na který se kdejaký klučina třásl, když měl být v televizi ... holt doba byla jiná...:-D Kdekdo hned po vyslovení názvu ví, co to je vlastně za film ... vlastně je to svým způsobem legenda... ()
Galerie (74)
Zajímavosti (44)
- Charlie Sheen odmítl nabídku na roli Daniela (Ralph Macchio). (Claude Speed)
- Vo filme zaznie skladba "Cruel Summer" od ženskej skupiny Bananarama. Skladba bola najskôr vydaná skupinou ako samostatný singel v roku 1983. Pieseň sa v tom roku dostala na ôsme miesto v gnglickej hitparáde UK Singles Chart. Po zaradení do filmu jej popularita veľmi vzrástla a dostala sa na deviate miesto v americkom rebríčku Billboard Hot 100. Aj napriek tomu skupina nedovolila, aby bola pieseň zaradená na album soundtracku k filmu. V rebríčku 100 najväčších hitov 80. rokov sa umiestnila na 44. mieste. Billboard označil skladbu číslom 13 na svojom zozname "100 najlepších skladieb dievčenskej skupiny všetkých čias". (Raccoon.city)
- První scéna, která byla natočena, byl trénink na pláži. (Claude Speed)
Reklama