Karate Kid

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)

Avildsen rozumie outsiderom a vie ich príbeh predať tak, aby im rozumel každý. Karate Kid spája starú múdrosť z východu a odhodlanie zo západu v jeden celok a ten je pripravený zlomiť každú prekážku. Vraví sa, že polovičný úspech tkvie vo výbere záporákov. Tu máme hneď dvoch, ktorí si už od pohľadu pýtajú dve-tri bomby, teda pokiaľ sú pevne zviazaní. Priateľský soundtrack a záverečný turnaj už len dotvárajú príjemný feeling osemdesiatok. (17.01.2016)

[65%] V tu dobu vznikaly daleko lepší obdobná béčka. Navíc jsem žádný díl Karate Kid nikdy před tím neviděl – nějak mi to ušlo. Až po sledování seriálu COBRA KAI jsem se neubránil zvědavosti a nedoplnil si to. Tento první díl je asi pro mnohé taková klasika. Postavy jsou dobré – Ralph Macchio působí jako sympaťák, trochu naivní, ale dobrý. Máme tu další postavy jako je starý mistr, drsný William Zabka nebo charismatický Martin Kove. Karate jako takové zde působí dost amatérsky, ale ve finále při turnaji mě už bavilo více. Takže žádná velká pecka, ale na to 1 vidění je to docela slušná podívaná. Na Cobra kai se to ale nechytá. (21.05.2023)

Nedalo mi to a po novém remaku jsem si pustil originál, abych mohl porovnat obě verze. A nestává se často, aby byla předělávka lepší než origoš. Toto je jeden z těch případů. Zde se děj odehrává v Kalifornii a hlavní hrdina je běloch, poněkud dospělejší. Tehdy to moždá byl hit, dnes se to ale nemůže rovnat s podobnými bojovými filmy. Můj názor. Ty boje mi tam přišly strašně pomalé a obyčejné a hlavní hrdina Ralph Macchio mi přišel místy hoodně vystrašenej. Byly tam i sekvence, které se do písmene přenesly do nové vérze, hlavně co se týče namluvených pasáži. Ale abych jen nekritizoval, třeba pan Miyagi na mě působil velmy sympaticky, navíc dobrá 80s hudba. A protože je to klasika, dám průměr, ale ta nová verze je skutečně o poznání lepší. (20.09.2010)