Šimocuma monogatari

Na sladký moc nejsem a volánky a kraječky mne baví asi stejně jako to vyšívání a tak ani docela přesně nevím proč jsem si tenhle snímek tak užil. Značnou měrou se na tom určitě podílela roztomiloučká Kyoko Fukada a její rafinovaně diblíkovitá stylizace, ale celý příběh a způsob jeho vyprávění je originální kombinací absurdit, ztřeštěného humoru a popkulturních narážek (pro nejaponce možná nepříliš srozumitelných, ale o to zajímavějších) a věřím že většinu diváků dozajista pobaví. (10.02.2012)

Taková absurdní blbina, u který vůbec nevim proč mě bavila, ale prostě je to tak, ono taky dívat se na Kyôko Fukadu v roztomilých krajkových šatičkách z dob rokoka je zábavný samo o sobě a je pravda, že být tam nějaká stará větev, tak by to nebylo ono. Nicméně to rozhodně neni zase jenom o tom koukat na Kyôko, i sám příběh je docela zábavnej a stylem vyprávění alá Amelie z montmartru dokáže velice dobře pobavit (10.12.2008)

Hamletovské "Byť či nebyť" sa v podaní japonskej Lolity mení na dilemu "Šiť šaty či radšej si ich len obliekať?", čo je vskutku dilema zapeklitá. Podstata je presnejšie v hľadaní samej seba. Prostriedkom k autentickému seba prejaveniu je podivné priateľstvo rokokovo odenej stredoškoláčky - večnej Lolitky s drsne sa tváriacou a agresívnou členkou dievčenskej mopedovej bandy. Výstredné, expresívne farebné, so spústou obdobne výstredných postáv (napr. čávo v herni s prezývkou jednorožec, vyzerá ako japonský manažér fínskej kapely Leningrad Cowboys) a tvorivých, snovo-surreálnych nápadov a anime vsuviek. Napriek značnej a zručnej tvorivej kreativite je hlavná línia dejovo plytká a nezaujímavá. Spomenuté oživenia tak-tak stačia na to, aby bol film dopozerateľný. Poznámka: Užívateľ Van Tom presne poznamenáva, že ide o popovú šialenosť. Nuž ale ako ju možno hodnotiť nadpriemerne, keď od útlej mladosti prirodzene, v rámci kultúrneho poznávania, razím i zušľachťujem heslo: "I hate pop"? (27.11.2020)

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Film ktorý išiel úplne mimo mňa. Prvých 15 minút je vtipných aj nápaditých, potom sa to zvrtne na akúsi podivnosť o hľadaní si svojho miesta v živote s plejádou bizarných postavičiek a množstva scén, ktoré by skôr sedeli do animovaného filmu, než do hranej verzie. Hlavná predstaviteľka je pekná a páčilo sa mi ako furt padala na zem. Inak je to ale prostoduchý príbeh bez presahov, ktorý síce dokazuje Nakašimovu hravosť ako režiséra a tvorcu ale postráda to presah aký malo jeho Confessions. Iste dva rozdielne žánre ale v obidvoch je citeľný výrazný rukopis. Neviem. Uvidím čo jeho ostatné filmy. Toto ma ale nechytilo. (15.09.2018)